Cesta naděje

Možná je to z velké části jen špatným scénářem, ale Russell Crowe na postu režiséra nijak nezazářil. Přiitom kdyby skončil v první polovině nalezením prvních dvou mladých Connorovic bratrů, mohl to být hit. Do té doby ještě totiž nestihne tak šíleně začít otravovat otravný turecký spratek, ani žíly trhající romantika s ještě otravnější Olgou, a dokonce ani slepá umíněnost hlavní postavy. Právě její hledání spolu s nervy drásajícími flashbacky do zákopové války otevře prostor pro asi nejzajímavější vojenskou jednotku, kterou jsem ve filmu viděl, a pokud by příběh rámoval pouze aktivitu této Imperial War Graves Unit, nebylo by si na co stěžovat. Jenže události, které následují, vyústily ve stav, kdy jsem byl jen takhle daleko od mrštění ovladače po televizi. Křečovité romantické pasáže, montáže, ze kterých málem krvácí oči i uši, fightin' around the world, jeho australská osvěta barbarských turků kriketem, nikam nevedoucí zápletka s tureckým nacionalistickým bojem proti okupantům a sluníčkový závěr mě postupně doháněly ke stále větší nepřítečnosti. Druhá hodinka tohoto filmu tak setřela všechny mé dlouholeté (a do té doby úspěšné) snahy ne-nenávidět Crowea, a nedokážu si představit, čím by mě ještě dokázal přesvdčit si tento sysifovský úděl někdy znovu zopakovat. (19.04.2015)

R. Crowe by už měl přestat hrát tyhle útrpný role, kde má celou dobu výraz, jako by se za chvilku měl rozbrečet. Když se podíváte na plakát, tak přesně takhle se bude tvářit od začátku až do konce. Ten film je neskutečně pomalej a nezáživnej, nenašel jsem na něm ani nějakou silnou emoční stránku (ztráta synů > naděje, putování), tohle se prostě nepovedlo. A že se Russell zamiluje do pěkné Olgy, tak to je jasný už při jejich prvním setkání. Bez milenecké linie by to vlastně ani nešlo. Gladiátor je jenom jeden a není třeba se snažit hledat náplň v podobných vodách (určitá paralela by se tam najít dala - ztráta, naděje, boj až do konce, rodina). (06.11.2015)

Crowe dokázal, že za kamerou mu to půjde stejně dobře, jako před ní. Tenhle film, pro mne byl sílou svého tématu, opravdu velice poutavou podívanou. Co ale musím opravdu vyzdvihnout, je úplně úžasná hudba, která pluje pozvolna celým příběhem a dodává mu opravdu tu správnou atmosféru. Válečná témata, jsou obecně celkem dost silná káva, navíc když je film ještě podložený reálnými událostmi, je o dobrý zážitek většinou postaráno, pokazit se dá ale i dobré téma. Tady se tak ale nestalo, proto mohu film jedině doporučit. (18.03.2015)

Crowe cestuje „na křídlech vážky“ do Osmanské říše a na obou stranách někdy až nechutně žloutenkové kamery se naivně snaží o velkofilm. Jeho turecký med je občas tvrdý (divácky nekomfortní sténání raněného syna), jinak však rozbředlý a zůstávající mezi zuby (romantická linka, křečovitý patos). Při kriketovém zápase s řeckým týmem mi dokonce málem zaskočil.. Russelle, mám tě rád, ale když si při popíjení kávy pročítal scénář a dumal nad svými možnostmi, podíval ses do lógru..? (05.03.2018)

Russelle, na režijní prvotinu dost slušný výsledek. Čtvrtou hvězdu tvůj film ztrácí jen stran scénáře, kdy mi i na 111 minut ten začátek přišel jaksi příliš krátký a i přes otcovo pátrání mi to přišlo trošku... od hlavní postavy odosobnělé, jako bychom ten příběh nežili s ním, ale pozorovali ho lehce zpovzdálí. Zároveň to trochu kazila povinná romantická linka, která sice nebyla špatná, ale přišla mi jak naroubovaná z jiného filmu a celé její vyvrcholení bylo, na to, co a jak rychle se dělo, dost ukvapená. Možná si toho ale byl sám Russel vědom a tak se nám hned vzápětí brání tím, že měl alibi :) Na 4* to má díry, ale ty *** si to rozhodně zaslouží, stejně jako pohlídání si, jak si Russell bude počínat ve své režijní druhotině :) (30.03.2015)