Grounded: Making The Last of Us

Napriek tomu, že toto je filmový portál, hodnotím výnimočne videoherné kombo LOU a predovšetkým aktuálne LOU, part II. Videohrám holdujem už pomerne okrajovo v priemernom tempe 1 hra/rok (max.) (+ navýšenie o COVID-ovú karanténu), ale napriek môjmu na hry už predsa len vyššiemu veku ma Naughty Dog aj tentokrát dostal. Druhý diel je kvalitou hereckých výkonov (dabing, motion capture), celkového spracovania a kvalitou scenára na úrovni, ktorá výsledným efektom na diváka/hráča zatieňuje aj väčšinu filmovej produkcie. Lepší "filmový" zážitok som za celý uplynulý rok asi nemal, čo neviem či vypovedá niečo o stave kinematografie, videohier alebo o niečom inom. Dvojka je bezútešná a trpká story, na pozitívnejšie momenty veľmi skromná - jednotka v porovnaní pôsobí ešte pomerne optimisticky či nádejne, dvojka je zmar a depresia skrz naskrz. V prvom dieli sa postavy snažili zachrániť v sebe to dobré, napriek zmene všetkého naokolo k horšiemu. V dvojke sme vo svete, kde tí čo pamätajú časy minulej civilizácie starnú, presúvajú sa na okraj a žezlo preberá mladšia generácia, ktorej jediné hodnoty a morálny kompas sú získané práve od starších čo apokalypsu prežili a ktorí sa s ňou každý vyrovnali po svojom. Normálnosti sa svet snaží držať z posledných síl a darí sa to s veľmi zmiešanými výsledkami. Neil Druckmann a Naughty Dog sa odvrátenej strane "toho ako by to mohlo byť" postavili čelom a obtočili okolo nej silný príbeh o všeličom možnom. Je to aj o idealizme, o fanatizme, o láske v čase cholery, o lojalite, o pomste, o stratách a o tom, že niektoré diery sa zaplátať nedajú a niektoré jazvy sa nikdy úplne nezahoja. A že keď už raz človek nazrie na dno priepasti, nikdy z nej úplne nevylezie. Je to smutný a aj zúfalý príbeh, človek si ho neužije ako "dobrú zábavu" a je ťažké držať palce hrdinom, ktorých motivácie sú síce ľudsky akosi pochopiteľné, ale činy ku ktorým ich vedú sú morálne prinajlepšom diskutabilné. Je škoda, že sa tieto (podľa mňa naplnené) ambície nestretli u hráčov s väčším pochopením a že mnohí odvážnejší a košatejší príbeh neprekusli. Je paradoxné, že práve pri príbehu o rozvrátenom svete, kde človečenstvo dobrým časom a civilizovanému spolužitiu už dávno zamávalo, toľkým vadí, že ten príbeh si dovolí neísť cestou konformity a emocionálneho uspokojenia. Druckmann a Naughty Dog s dvojprogramom LOU a LOU, part II dokázali na videohernom poli niečo zriedkavé a len ťažko hľadajúce konkurenciu. Keď sa podarí pôsobivosť hier pretaviť aj do pripravovaného seriálu, bude to niečo extra. (30.01.2021)

Tak i zarytí písíčkáři se nakonec po x letech dočkali, a ta hra je pochopitelně tak skvělá, že jsem si rovnou po dohrání naordinoval i skvělý dokument, který dokonale mapuje vývoj od počátečních konceptů, přes motion capture až po ozvučení a práci se světlem. Odteď budu každým dnem smutnější a smutnější, dokud na comp neoznámí i dvojku! [Steam] (01.05.2023)

Dokument o tvorbě vcelku originální zombie adventury The Last of Us není zrovna nejlepším příkladem toho jak by takováto making of videa měly vypadat. Místo aby se pořádně popisoval vývoj hry, ukázal koncept arty a různá vývojová stádie atd., zabývá se vyzpovídáním snad všech zůčastněných, kteří do zblbnutí opakují jak je všechno co dělají úžasné a inovativní, všichni jsou skvělí a boží a jak je ten jejich kancl nejlepší místo na světě... Alespoň že se v přehnaně dlouhé stopáži našlo místo i pro ukázky z motion-capturingu a tvorby houbových zombíků. (23.08.2013)

"What is great about this thing..." Jistě, jsem si stoprocentně jistej, že hodnocení tohohle dokumentu je úzce svázáný s tím, jak moc jsem si užil The Last of Us. Tady Raztubyl očividně hru nehrál, protože to není ani o zombie, a vlastně to není ani adventura. Slovy Troye Bakera, "to skvělé na tomhle je, že se to neodehrává ve filmu [ale ve hře]." The Last of Us je pro mě největší herní zážitek od doby Half-Life, což už je co říct, a stejně jako ten akční thriller s nemluvným vědcem s páčidlem, i tLoU je cokoliv jen ne jenom adventura. Film o tvorbě tohohle vskutku unikátního (avšak nikoliv originálního) titulu je tak logicky pro mě filmem o nejlepší hře roku, a to, co jsem chtěl vědět, jsem se z něj dozvěděl. Včetně toho, jak probíhal nábor herců, jak probíhalo natáčení s nimi (motion capture), jak důležité byly takové detaily jako rostlinstvo, jak probíhal vývoj infikovaných, jak to vypadalo s osvětlením, stíny, animací postav, interakcí s prostředím, puzzly a to, co podle mě udělalo tuhle hru hrou, totiž vývoj vztahu Joela a Ellie. Bylo až nepříjemně vlezlý, jak všechno, co mě zajímalo, bylo zodpovězeno, a přitom se na tý hře pracovalo tři roky a určitě, vzhledem k recenzím, všichni jsou jen rádi, že na tomhle projektu mohli dělat. Ano, jistě, všichni se opakují v tom, jak skvělé místo ta kancelář Naughty Dog je a jak skvělý byl režisér a autor námětu Neil Druckman a jak skvělá volba byla Ashley Johnson a Troy Baker a tak dál, ale proč jim to zazlívat, když je to pravda? Grounded jistě nesplňuje požadavky oscarových dokumentů, ale tohle není dokument, tohle je making of a kdyby nebylo tohohle making of, sotva bych chápal, jakou práci všichni tihle lidé vykonali. (23.02.2014)

Jedna z nejlepších (né-li nejlepší) exkluzivka PlayStationu a jeden z nejlepších videohernich zážitků ever, to je The Last of Us. Každý kdo tenhle masterpiece nehrál přichází o tak moc, že to ani nedokážu popsat. I když jsem o existenci dokumentu doteď vůbec nevěděl a dneska jsem ho objevil, tak jsem si to hned musel pustit a bylo to skvělý. Vidět jak se dělal motion capture, jak náročný muselo být pro celý tým Naughty Dog dát tohle dohromady do funkčního celku, wow. Skladatel hudby totální borec, nikdy mě žádnej soundtrack tak nebral. Škoda že to nebylo delší, mohl bych na to koukat furt :D Snad se už brzo dostanu k tomu remaku co vyšel nedávno, v novým grafickým kabátku to bude luxus. (21.01.2023)