Městečko Pines

(120/2015) / Podla všetkého prvá séria bude aj poslednou. Škoda tohto výborného seriálu a po dlhej dobe niečoho čo sa od Shaymalana dalo pozerať a dopozerať. Mysteriózno, sci-fi, krimi. Seriál mal všetko čo treba a hlavne, to čo sa odohralo v jednej sérii vystačí kope seriálov na dobré 4 série. (8/10) (22.09.2015)

Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky. (27.07.2015)

Wanna-be verzia mestečka Twin Peaks krížená s priemerným Under the Dome. Skutočne som sa na tento projekt tešil, ale Shyamalan by to už mal zabaliť. Dlhé roky mu nevychádzajú jeho celovečerné filmy a presedlaním k seriálovej tvorbe sa toho veľa nezmenilo. Wayward Pines tak chýba akákoľvek atmosféra, čo je u takéhoto seriálu alfou a omegou. Samotná záhada okolo mestečka ma tak nijako nezaujíma a nemám vôbec chuť čakať na jej rozlúštenie. A to je v mystery seriály, pri ktorom má divák zotrvať XY epizód dosť podstatný problém. Tým pádom ma nezajímali ani postavy, ani ich rozhovory, ani ďalší vývoj. A popravde som čakal aj lepší vizuál, nakoľko Wayward Pines zatiaľ pôsobí dosť televízne (hnusný digitálny plot v závere pilotu). Možno pod iným vedením to mohol byť sľubný námet, ale Shyamalan tomu nedodal nič navyše a v jeho rukách seriál pôsobí neoriginálne. Po prvých dvoch epizódach teda končím, nakoľko ma nebaví strácať čas u ďalšej z prsta vycucanej záhady, ktorá sa iba hrá na niečo viac, než čím v skutočnosti je. Keď už nejaký súčasný mystery seriál s mrazivou atmosférou tak skvelých francúzskych Les Revenants. PILOT: 2* (4/10) (07.05.2015)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)

Matta Dillona mám vcelku rád a navíc popisek k seriálu sliboval jakousi neurčitou mysterióznost. To jsem se fakt těšil. Přijet do města, ze kterého vám podivně chovající se lidé nedovolí odjet – to je pro mne vskutku lákavá záležitost. Navíc, když ti lidé jsou tak podivně přívětiví… To celé mi připadalo jako zajímavé, třebaže klišovité mystérium. Původně jsem si totiž myslel, že půjde o společnost podobnou té ze „Stepfordských paniček“ nebo možná z „Městečka Pleasantville“. Jenže ony se nějak ty žánry každým dílem měnily, přičemž napětí a tajemno zůstávalo. Mohli jsme sledovat tu drama, tu thriller z totalitní společnosti, potom vše přešlo do roviny sci-fi, přes něco podobného zombíkům, až jsme se vrátili zpátky k zajímavě pojaté totalitě. Opravdu poměrně zvláštní seriál, který jsem si celkem kvalitně vychutnával. Jsem zvědav, v co se to obrátí ve druhé sérii. (15.05.2018)