Městečko Pines

Tak se nám Shyamalan(ek) zřejmě - Po čtyřech epizodách je brzy na konečný verdikt !! - vrátil ke svým filmovým kořenům, byť překvapivě prostřednictvím seriálu, ačkoliv se rehabilitace právě tímto médiem vlastně jeví jako ta nejlogičtější cesta, a nutno říci, že přímo skvostné Městečko Pines dává na všechny jeho předchozí propadáky s velkou slávou rychle zapomenout.. A dokonce se nevrátil zpět na výsluní sám, táhne s sebou totiž geniálního mistra hororových taktů Charlieho Clousera, což já osobně vidím a slyším nesmírně rád !! Nemám zájem se znovu zbytečně rozepisovat o kariéře kdysi velmi opěvovaného tvůrce, protože tuhle příhodu o Indově strmé jízdě na tobogánu vlastní popularity u diváků i kritiků snad nezná jen člověk, který se podobně jako Dillonův Ethan zrovna probral do stavu veselé amnézie.. Takže co vlastně Wayward Pines přináší tak zajímavého či zvláštního, že se jen těžko bráním nadšení ?? Tahle série staví vedle nesmírně sympaticky střízlivého půdorysu o deseti epizodách, z níž samozřejmě vyplývá další spousta pozitiv i skutečnost, proč série působí tak inspirativně, a parádního hereckého obsazení - Inu Shyamalan, že ?! ;) - zejména na dokonalé práci s tempem vyprávění, jisté narativní nelinearitě a tím i dávkování informací zejména na knižním předobrazu Blakea Crouche, o němž se pochvalně zmiňoval i samotný Steven King.. Výborný Crouch se mi zatím jeví jako velice talentovaný tvůrce a rozkošně svěží vítr mezi všemi těmi rychlokvaškovými škrábaly braků pro teenagery, jemuž prostě musím držet palce.. (10.11.2015)

Začalo to velmi slibně, první epizoda se mi líbila moc, postupem času (dokonce již od druhé epizody) velmi sestupná tendence + nedotaženosti a nelogičnosti, kdy má například za něco v despotickém městečku nastat trest a přitom se postavě nic neděje, jindy se naopak vraždí za maličkosti. Nejlepší to bylo zpočátku, kdy se ještě nevědělo, proč je městečko tak tajemné a nejde se z něho dostat pryč. I tam to ale mělo značné díry. Přesto to celkem bavilo, i druhá série, která se zaměřuje zejména na despocii a prvek mysteriozna je zde potlačen. Přeskakovala jsem, některé epizody jsem neviděla, možná se k seriálu ještě vrátím. (29.10.2018)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)

Klobouk dolů. Na co jiné seriály potřebují x sezón, to zvládli v Wayward Pines na ploše pouhých deseti dílů. Na jedné straně je sice škoda, že ona počáteční zmatenost a nejistota "co se to vlastně děje" vydrží jen pár dílů, následující vývoj je ale všechno možné, jen ne předvídatelný (a každé téma se aspoň nestihne okoukat). Klobouk dolů před podobným sebevědomým uchopením, kdy jde v prvé řadě o příběh a jednotlivé osudy, než aby se hrálo na hvězdná jména a dojení tématu donekonečna. Jsem moc zvědavý, co přinese druhá série a zda si udrží podobný nekompromisní styl. (23.07.2015)

S01E01 + S01E02: Hvězdně obsazený seriálový mindfuck, se kterým by se jeho "šajmalanský" tvůrce evidentně mohl pomalinku vrátit zpět na režisérské výsluní. Inspirace Lynchem se nezapře (i když se vlastně jede podle knihy), Dillon se snaží a nuda nehrozí, jen se do budoucna obávám zbytečně natahovaného děje. Zatím lepší tři s tím, že se mi tak docela nepozdáva všechno, co ústřední postava udělá. Jak byste se zachovali vy? (24.05.2015)