Andělé všedního dne

Filmy, kde se pohybují nadpřirozené bytosti ve formě andělů, průvodců či dokonce sama smrt atd.. mám rád. Proto jsem se na tohle dílko Alice Nellis těšil. Dokonce jsem si říkal, že díky andělům by mi mohlo být lépe stravitelným. Pro mně jsou filmy Alice Nellis něco jako filmy v polštině. Většině děje a díky i příbuznému jazyku sice člověk filmu rozumí, přesto je v tom cosi co prostě neprojde... Andělé všedního dne byli zvláštní. Začátek byl fajn i jejich rozprava o tomto století. Čtveřice bytostí nás seznámila s kupou postav, přičemž nám bylo sděleno kdo za jak dlouho zemře a proč. Jejich úkolem bylo pokusit se douspořádat jejich životy a splnit jim nesplněné sny před jejich odchodem. No nebudu vás napínat, jeden z hrdinů nikdy nezažil orální sex a tak se andělé ! pokusí mu toto v posledních hodinách nějak zajistit pomocí různých vnuknutí atd.. lidem, kteří se pohybují kolem odcházejícího... Rovnou říkám, že andělé a orální sex mi prostě nejdou do sebe a to se nepovažuji za nějakého upnutého stydlivku. Andělé navíc v půlce filmu ( Dyk) začnou pochybovat o svém poslání a o svých nadřízených což mi už úplně přišlo mimo. Film mohl fungovat dobře i bez andělů, kteří tam spíše rušili. Skvělá byla Melíšková (ale to už vím dávno) a skvělej byl i Bolek, který když ze sebe nedělá idiota na farmě, tak ty ryze lidské role stále ještě umí skvěle. Za mně je to jen za dvě karty s anděly. * * (13.04.2015)

“Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní… (01.12.2015)

Přecivilizovaní andělé řeší všední problémy přecivilizovaných pražáků. Osobně si film s takto silně nadpozemskou tématikou představuji...no, asi o 180° jinak, ale Michal Viewegh, Alice Nellis a nakonec i já, nepochybně chápeme, že konzumní publikum jednadvacátého století potřebuje své, v čemž mě utvrzují i berličky v podobě laciného humoru, který mi ničil, sice předem vyzrazené, ale výborně odvyprávěné a opět precizně zrežírované dramatické osudy, což dopomohlo k mému hodnocení a nebýt Kronerové, Polívky, Bydžovské a Javorského, kdo ví, jak by to s mými hvězdičkami nakonec dopadlo. (03.01.2016)

Výborně obsazené a skvěle zahrané, nicméně kde chybí kvalitní scénář, může se i sebelepší herec snažit a víc z toho prostě nevytříská. A je to škoda, protože casting je opravdu zdařilý, jen jsem po většinu filmu čekal, kdy se film rozjede a začne se něco dít. A nakonec i samotná motivace andělů ve filmu je poněkud nejasná, neboť do osudu hrdinů nakonec vlastně ani moc nezasáhnou... (29.03.2020)

Vůbec ne špatná vieweghovská adaptace je řemeslně hodně zručná a výrazně nadprůměrná. Alice Nellis moc dobře ví, co si může dovolit a její sebevědomí je fascinující. Vizuálně je vše na velmi vysoké úrovni, kamera je perfektní, stejně tak hudba. Potěší i několik zamrzlých obrazů, během nichž postavy jen mluví v pozadí, což se u nás často nevidí a Nellis to navíc zvládla všechno výborně a bez problémů. Excelentní je obsazení, v němž všichni famózně hrají (výtečný Polívka, civilní a o to působivější Melíšková, přirozený Javorský), výjimkou je snad jen Dyk, který je obsazen nevhodně a humor, který má jeho postava dělat, moc nefunguje. Horší je to bohužel se samotným příběhem, který sice vychází z dobrého námětu, jenže ten není moc vytěžen, protože úloha všech andělů je dost diskutabilní, neboť oni sami vlastně nemají na děj jakýkoli zásadní vliv a někdy úplně zbytečně odvypráví to, co je vidět. Zamrzí také určitá epizodičnost, která je dána velkým množstvím postav na malé ploše, jejichž osudy se vlastně moc neprotnou a místy působí trošku vykalkulovaně. Osobně mi tu taky chyběla lepší pointa, protože ta co zde je, je absolutně nevýrazná a taková nijaká. Andělé všedního dne mají našlápnuto velmi dobře, jenže by potřebovali trošku promyšlenější a možná ne tak povrchní příběh. 60% (02.10.2014)