Andělé všedního dne

Éterická přítomnost smrti. Alici Nellis připadl nelehký úkol tu Vieweghovu podivnou, karmicky nastavenou látku zhmotnit. A nevedlo se jí nijak excelentně. Její pověstný nadhled tolik nezafungoval, množství scén budilo spíše rozpaky. Nejasnosti panovaly hlavně kolem čtveřice andělů. Mám o andělech poněkud jiné představy, pokud k nim budeme přistupovat k jako nehmotným, neviditelným bytostem. Předně není definováno, jací vlastně jsou. Jsou zlí? Jsou hodní? Proč nehovoří jednotným jazykem, k čemu slouží a co značí jejich tolik rozdílná vizáž. Jeden vyhlíží excentricky, druhý intelektuálně, třetí by se hodil do středověkých časů, čtvrtá by nejspíš zvládla i casting na královnu krásy. A jak to vlastně mají s věkem, respektive jestli stárnou. Při pohledu na ně vypadal Javorský a Labuda sešle. Dohromady k sobě nepasovali. Jakýsi tablet se záznamem osudových životních okamžiků, co jej třímali, byl hodně mimo. Daná zápletka tak docela neutáhla film. Což je docela zásadní. Film se jevil utahaným, na smrt hrdinů se čeká prakticky až do konce filmu, ale nezapomnělo se na tuto stěžejní událost každou chvíli diváka upozorňovat. Ta tragická událost je natočena technicky zdatně a originálně. Určitě příjemné překvapení filmu. Nellis je režisérka, která si jde svojí osobitou režijní cestou. Chtěla udělat film na zamyšlení, v němž bude prostor pro řadu vsuvek i z jiných filmových žánrů. Ale jo, to jí nikdo nebere, ale pokud se filmem takřka pronudím, otázka života a smrti se v podstatě nikam neposune, je to asi ta horší varianta, co diváka může potkat. Lepší by byla ta, kdyby režisérka tolik nespoléhala na slavné jméno autora předlohy, více se do filmu položila, aby z něj měl divák víc. Film není ideální, pokud jde o záživnost, slušnou porci kvalitních a zručně natočených detailů mu však upřít nelze. Zábavných fragmentů není mnoho, ale ty, co jsou, potěší. Určitě je to Vojta Dyk, který své tři andělské kolegy zastínil svým citem pro komiku a humorné hlášky. Zbytek ansámblu mně přišel dost standardní, v podstatě v ničem vybočující. Jako sympatický úlet se dá brát, že mladá verze Bydžovské byla svůdnice, v podobném duchu působí i Dykovy převleky a další drobnosti, které to vytahují z nudy, do které se film často ponořoval. Výsledkem je blíže žánrově nezařaditelný guláš natočený na solidní technické úrovni, v němž jsou patrné neotřelé a nevšední chutě, ale žádná z nabízených chutí není dostatečně výraznou, aby se na ní dalo smlsnout. Nellis byla tentokrát poměrně bezradná v tom, jak by měla vypravěčsky zaujmout. Dobrou noc, andělé. Máte nezajímavé perutě. 50% (03.01.2016)

40 % - Anděly mezi námi nadefinoval v roce 1987 Wim Wenders. Alice Nellis ve spolupráci s Michalem Vieweghem se je pokusila předefinovat a výsledek je - kulantně řečeno - poněkud rozpačitý. Ani mi tolik nevadilo množství lidských postav, které příběh zabydlují: v nich se divák i zorientuje a jednotlivé vazby s průběhem filmu pochopí. Film ale selhal na pojetí andělů a na tom, že neví, zda být dramatem, nebo komedií. Andělé jsou tady velmi podivná sebranka, která působí jako parta chovanců psychiatrické léčebny. Někteří - Dyk, Křenková - navíc hloupými otázkami (které mají divákovi vysvětlit misi andělů, jasně) působí dojmem, že nemají o svém poslání vůbec páru. Zjevení archanděla Zuzaně Kronerové pak působilo jako vystřižené z Troškova Kaměňáku a úplně zabilo zbylé napětí. Tahle předloha měla být čistým dramatem, které by člověka donutilo se zamyslet nad důležitými otázkami, které krouží okolo jeho života. Bohužel se to nezdařilo, tak nezbývá, než si spravit náladu Nebem nad Berlínem. (08.11.2014)

„KDYŽ VÍME, JAK PŘESNĚ TO DOPADNE, TAK CO TADY DĚLÁME?“ … „TOHLE NENÍ DANÁ BUDOUCNOST. TO JE JEN JEJÍ PRAVDĚPODOBNÁ PODOBA“… /// Andělskej tým, co se za pomoci vnuknutí snaží ovlivnit nevyhnutelnost osudu. Sympatická nebeská mordparta jde po Karlovi a my se tak můžem pitvat v lidskejch vztazích, který hebnou na nedostatek lásky. Andělé maj vobčas vtipný průpovídky, vobčas udivěj moudrem („ŠTĚSTÍ JE ČAS“), ale nic zvláštního nepřinášej. Možná proto, že lidi si moc napovídat nenechaj. Ani když jim jde vo kejhák. Asi tušej, že s andělíčkama jim bude dobře. Film neprudí, dialogy jsou normální a mezi hercema si svoje taky najdete. Ale něco mi říká, že kniha by mohla bejt zajímavější (Karle, neser!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2007 napsal Michal Viewegh, číst nebudu. 2.) Chystám se projebat zbytek svýho času na Nuseláku. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (07.04.2015)

Až v den mé předpokládané smrti začnou kolem mne pobíhat Andělé všedního dne a dávat mi všelijaká vnuknutí, tak pochopí marnost svého jednání. Jsem totiž chlap, který nechápe náznaky, vlastní pocity jsou mu ukradené a Anděla by nepoznal, aby kdyby od něj dostal nafackováno křídly. Tohle zkrátka nebyl snímek pro mne, protože nejsem takový masochista, aby mne bavilo sledovat životní trápení několika lidí najednou a pochvalovat si přitom, že jsem v tom marastu zahlédl jakousi naději. (29.07.2015)

Na tento film jsem vyhrál lístky do kina, ale nijak zvlášť jsem se na něj netěšil, protože nemá moc dobré hodnocení, recenze byly špatné, je český a trailer mě vůbec nezaujal. Přesto jsem mu dal šanci a nakonec příjemně překvapil. Opravdu se to Alici povedlo. Je to drama, které má pár velmi dobrých záblesků povedeného humoru a příběh, který směřuje k nevyhnutelnému, jednoduše akceptujete a nevadí vám. Překvapení to tedy rozhodně bylo a ta hudba byla na české poměry bombastická. (17.10.2014)