Attila Marcel
Režie:
Sylvain ChometScénář:
Sylvain ChometKamera:
Antoine RochHrají:
Guillaume Gouix, Anne Le Ny, Bernadette Lafont, Hélène Vincent, Cyril Couton, Jean-Claude Dreyfus, Luis Rego, Fanny Touron, Kea Kaing, Vincent Deniard (více)Obsahy(1)
Třicátník Paul žije v pařížském bytě se svými dvěma tetami, postaršími aristokratkami, které ho vychovávají od jeho dvou let, a které sní o tom, že se z něj stane klavírní virtuos. Jeho život sestává z nudné rutiny a odehrává se mezi klavírním křídlem v obývacím pokoji a hodinami tance, které organizují jeho tety a kde dělá tanečníkům hudební doprovod. Paul stárne odříznutý od okolního světa, aniž by vůbec kdy pořádně žil... Až do dne, kdy potká Madame Proustovou, sousedku ze 4. poschodí. Tato výstřední dáma zná recept na bylinkový čaj, který dokáže s pomocí hudby vyvolat ty nejzapadlejší vzpomínky. Spolu s ní Paul objeví svou minulost a najde klíč k tomu, jak konečně žít svůj život... (AČFK)
(více)Videa (5)
Recenze (60)
Taková ta francouzská pohádková fantastika zasazená do skutečného světa současnosti, která jako kdyby navazovala na "Amélii", ale nemá v sobě tak silný příběh, jen pár celkem dobrých nápadů a sem tam nějakou tu figurku, která dovede svým chováním, vystupování, nebo prostě něčím zaujmout. Celkově to ale tak dobré není. ()
Attila Marcel - praštěné postavy, chytlavé písničky a milá atmosféra, tyhle tři věci mi utkví v paměti. A samozřejmě krásné (smutné) oči Gouixe, ty totiž opravdu stály za to. A Madam Proustová i s tou zahradou v bytě, na návštěvu bych k ní sice nešla, ale musím uznat, že to bylo stylové. Ono tam bylo stylových věcí a postav víc - smrt Paulových rodičů, podivné tetičky i doktor vycpávač zvířat. Jo jo, vzpomínky jsou mrchy, a přes poselství filmu si stejně myslím, že občas je stejně lepší zapomenout. ()
Nepochybně by tomu šly dát neurážlivé tři hvězdy, ale já se po vynikajících Iluzionistovi a Triu s tímhle nehodlám smířit. Vždyť druhou půlku už jsem ani nedokázal vnímat ten banální, a přitom nepřehledný děj. Chlápek žere houbičky a odhaluje tajemství, u nějž ani nechápu, proč je vůbec tajemstvím. No a co? Emoce nula, atmosféra nula. Od Pěny dní nejotravnější francouzská halucinace. ()
Sylvain si tak trochu sám nasypal klacky pod nohy. Guillaume sice valí kukadla o sto šest, čertužel jen to nestačí. Pokud se Sylvain chce dál věnovat hranému filmu, doporučil bych mu pár lekcí u Michela Gondryho. On totiž ten "reálný(skutečný)" svět skýtá mnohá úskalí, především v tom, že si s ním pro dotvoření určité atmosféry musíte pohrát skoro více, jak s tím animovaným. Přesto jsem velmi zvědavý a těším se na další film. ()
Na tenhle film jsem byla netrpělivá divačka, hlavně na začátku, pořád jsem si říkala vydrž - ono se to vyvrbí. S přibývajícími minutami se vše rozvíjelo jako poupátko až do konečné podoby růže. Milý, pozitivní snímek s poselstvím, aby KAŽDÝ ŽIL SVŮJ ŽIVOT. Protože nejhorší ze všeho, je vkládat své promarněné a vysněné ambice do svých potomků či svěřenců a nenechat je jít jejich vlastní cestou. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (1)
- Na konci titulků je vzpomínka na herečku Bernadette Lafont, která v témže roce, kdy byl film uveden do kin, zemřela. (Marator)
Související novinky
Chomet si troufá na italskou legendu
Francouzský animátor a režisér Sylvain Chomet za sebou ještě mnoho celovečerních filmů nemá, ale vždy, když s něčím přijde, je to velká událost. Jeho Trio z Belleville a Iluzionista jsou špičkou… (více)
Reklama