Avis de mistral
Moje leto v Provence
My Summer in Provence
Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
Stéphane Le ParcHudba:
Ludovic BruniHrají:
Jean Reno, Anna Galiena, Chloé Jouannet, Aure Atika, Charlotte de Turckheim, Hugues Aufray, Raphaëlle Agogué, Michel Drucker, Jean-Michel Noirey (více)Obsahy(2)
Paul (Jean Reno) je svérázný provensálský farmář. Miluje své olivovníky a stejně tak i víno a pastis. S dcerou se rozhádal před lety a svá vnoučata nikdy neviděl. Teď, když se dcera rozvádí, její matka se rozhodne, že navzdory Paulově paličatosti přiveze na prázdniny jejich vnoučata: pubertální Adriena a Lenu a jejich malého bratříčka Théa, který je od narození hluchý. Puberťáci od počátku dávají nepokrytě najevo svou nechuť vůči venkovu a dědovi. Zato Théo, nádherný a milý chlapec, si Paula úplně podmaní. Ten mu ukazuje své království – olivovníky a všechno, co má rád. Provensálské slunce, stejně jako vůně a krajina dokáží zlomit zlobu i křivdu, a možná že jsou lidé víc ochotni nalézt k sobě cestu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (100)
Moje léto v Provence byl dobrý způsob jak strávit páteční velikonoční večer ve výjimečném stavu koronavirové pandemie. V Provence je scenérie krásná, počasí krásné, olivy krásné a lidé krásní. Děda je mladistvý a zábavný. Ale rušivé je, že je soužen odpovědností naloženou na svá bedra. Jeho krásná dcera na mě působila umělohmotně jako bezduchá figurína ze sexshopu. ()
Atmosféra filmu mě dokonale vtáhla do děje a já si vlastně uvědomil že žít v hlavním městě - v Praze není žádná výhra. Scenérie a barvy Provence jsou neskutečné. Herci zahráli skvěle, do jednoho, nebylo to jenom o Jeanovi a to je jedině dobře. Vše dávalo smysl, každá scéna - žádný kýč. Až jsem si uvědomil a trošku vyděsil, jak vás může jeden film trošku ovlivnit a "co tu Jamale ještě děláš, vyjeď do přírody a nečum na tu TV". Hodně dobré byly scény, kde ztlumili zvuk a nechali jen hudbu, aneb někdy stačí pouze obraz beze slov. Typově hodně podobný film je Dobrý ročník, který je dějově o trošku něčem jiném, ale prakticky je to také film o tom, že si máme život užívat každý den, než jenom spěchat do práce. U mě má mistral 90%. ()
Jen tak si v klidu posedět u vína a kochat se olivovníky...To je asi hlavní premisa tohoto filmu. Je to ten typ filmu, kdy se vlastně celou dobu nic neděje, ale vám to vůbec nevadí, protože jste nacítěný tou pomohou, která z filmu vyzařuje. Všudypřítomné sluníčko, krásná krajina, bodří maloměšťané, přátelská atmosféra...Hned máte chuť si do Provence vyrazit. Jako lákadlo na dovolenou to funguje výborně. Děj jako takový je pochopitelně neskutečně předvídatelný, ale když vezmete dobře naladěného bručouna Jeana Rena a k tomu pár překvapivě sympatických dětských postav, tak je to vlastně jedno. ()
Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru. ()
Francúzska produkcia opäť nesklamala a priniesla tento veľmi príjemný filmík z provensálskeho vidieku, kde sa odohráva stretnutie dvoch generácií rodiny, ktorej vzťahy na bode mrazu utrpeli dlhou 17-ročnou vzájomnou ignoráciou. Celý príbeh by sa dal rozdeliť do viacerých fáz, ktoré nemali až tak rovnomernú kvalitu. Avšak ľahký francúzsky dôvtip tu bol prítomný počas celého trvania filmu, no a niektoré hlášky naozaj stáli za to. Mňa osobne najviac bavil začiatok, keď si typicky mestské decká zvykali na vidiek. Ale aj ďalší priebeh filmu pôsobil nadpriemerne a ako celok sa mi to veľmi pozdávalo, aj keď to bol taký ten klasický rodinný film s množstvom morálnych posolsiev a vzájomnej pomoci. No každopádne, veľmi príjemná atmosféra! ()
Galerie (24)
Zajímavosti (3)
- Stejně jako filmový Theo i jeho představitel Lucas Pélissier je od narození hluchý a s rodiči i se štábem se domlouvá pomocí znakové řeči. (Ganka)
- Časté odrůdy olivovníků v Provence jsou salonenque, aglandau, grossane a verdale. Některým stačí opylování větrem mistral (je to místní název z Francie pro vítr zvaný bóra ), jako i druhu, o který se jedná v tomto filmu. Proto, pokud je nedostatek tohoto větru, není u některých druhů úroda. Na druhou stranu například jiná místní odrůda moulin du Calanquet je na tyto větry náchylná a i její název vychází z provensálského slova Calan, což označuje skálu, která poskytuje úkryt právě před větrem mistral. (Jamal)
- Mistral je název pro místní vítr bóra. Jméno mistral pochází z dialektu Languedoc a znamená mistrovský. Je to silný, studený, severozápadní vítr, který vane z jižní Francie. Někdy dosahuje 185 km/h. O tom, že jsou Francouzi na tento typ větru pyšní a rádi ho používají k označování různých produktů, svědčí mnohé, například že oleje obsahují název Mistral olive oil, což může být trošku dvojsmyslem, kdy to znamená jak mistrovské (pochází z dialektu Languedoc ), ale také právě místní vítr, stejně tak např. název Mistral je nejmodernější třída vrtulníkových výsadkových a velitelských lodí francouzského námořnictva. (Jamal)
Reklama