Moje léto v Provence

Film si poklidně plyne v prosluněných paprscích prázdninové Provence a najdete v něm vše co čekáte: letní lásky, objevování venkova, sbližování rozhádaných příbuzných, vzpomínky staré i nové, nějaké to zlomené srdéčko a hřejivý závěr. Milý, nepřekvapivý film. Čupr babička i dědeček. SHRNUTÍ: Krásné je snít pod olivovníky. (30.08.2021)

Teenageři s moderním způsobem života musí strávt celé letní prázdniny s morousovitým starým dědou žijícím postaru. Děda zpočátku akorát chlastá, zatímco vnuci tráví většinu času hledáním signálu. Ale nakonec se všichni začnou mít rádi a zažijou to nejlepší léto v jejich životě. Moc originálně to nezní a moc originální to taky není. Jedná se o takový typický současný rodinný o letním výletě přeplněný různými otřepanými situacemi, kdy si člověk pořád říka ,,tohle už jsem někde viděl.´´ Na druhou stranu já zrovna nejsem až tak náročný divák.:D Přišlo mi  to (až na pár vyloženě kýčovitých momentů) jako relativně pohodová oddychovka. Nejsem až  Je tam sice málo hezkých zvířátek,  ale neurazí, nenadchne a hned jak začnou titulky se vymaže z paměti, aniž by za sebou zanechala nějaké nežádoucí účinky. Jen jdu hledat signál, no a co? Ale asi bych se měl radši pustit z francouzských filmů tohoto století, konečně pustit tu Amélii. Kouká na mě z krabice s DVD. (24.01.2020)

A tohle se povedlo!! Frantíci pořád umí, když chtějí!! Film, který trochu připomíná Dobrý ročník, je ale přece jiný. Výborné herecké výkony, vtipné slovní přestřelky prakticky mezi všemi, stěžejní hláškou však zůstává: "je plochá jak prkno, tu můžeš odfaxovat":), krásná krajina, pěkná hudba, naprostá pohoda, která z celého filmu teče jako čerstvě lisovaný olivový olej, takový má oddychový film být. ...aneb i prarodiče byli jednou mladí a ti hippíci v nich pořád dřímou:). Není co řešit. Plný počet. (29.05.2017)

„DĚDA NA NÁS BUDE ČEKAT“… /// Roselyne Bosch stojí za válečným dramatem ODSUN (2010) a taky napsal scénář k 1492: DOBYTÍ RÁJE (1992). Do hlavní role si od začátku přál Jeana Reno. To se podařilo a jeho nevrlej dědeček Paul, je nejen ozdobou francouzskýho venkova, ale (hlavně) tahounem filmu. Kromě něj se snažej nalákat na prosluněnej příběh z pohodovýho prostředí, plnýho milejch lidí. Okamžitě si vybavuju DOBRÝ ROČNÍK (2006). Jen tady nejde o sklenky, který nejsou nikdy prázdný, ale o generační střet mezi prarodiči a vnoučaty. A blahodárnou tekutinou tu je samozřejmě i víno, ale kulisu dělá olivovej sad. Provence je stvořená pro kýčovitý záběry. Nechyběj záběry sluneční modrý oblohy, přírody, západu slunce… Jde o takovej milej, malej příběh, ve kterým předvídatelnej scénář spojuje dvě generace a kterýmu chybí víc melancholie, která by tý venkovský atmosféře dodala trochu originality. Občas pokulhává i tempo. Chce toho říct hodně, ale nechce se pouštět do větších dramatickejch akcí. Takže děti a babičky s hipisáckejma kořenama, jestli nevíte, že dědové potřebujou vnoučata… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám místo, na kterým se musí míň pracovat a víc se smát. 2.) Nevím, jestli je lepším dědou Mráz nebo Jean Reno. 3.) Thx za titule „marekbecica“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.07.2015)

Atmosféra filmu mě dokonale vtáhla do děje a já si vlastně uvědomil že žít v hlavním městě - v Praze není žádná výhra. Scenérie a barvy Provence jsou neskutečné. Herci zahráli skvěle, do jednoho, nebylo to jenom o Jeanovi a to je jedině dobře. Vše dávalo smysl, každá scéna - žádný kýč. Až jsem si uvědomil a trošku vyděsil, jak vás může jeden film trošku ovlivnit a "co tu Jamale ještě děláš, vyjeď do přírody a nečum na tu TV". Hodně dobré byly scény, kde ztlumili zvuk a nechali jen hudbu, aneb někdy stačí pouze obraz beze slov. Typově hodně podobný film je Dobrý ročník, který je dějově o trošku něčem jiném, ale prakticky je to také film o tom, že si máme život užívat každý den, než jenom spěchat do práce. U mě má mistral 90%. (29.10.2016)