Ex Machina

Alex Garland dokazuje, že aj z minima sa dá vyťažiť maximum a neustále diváka okúzľuje nádherným vizuálom, decentnými trikmi a inteligentnými slovnými prestrelkami. Jediný problém je, že ťaží doslova z minima. Zápletka v tomto podaní by vystačila na jednu seriálovú epizódu a až prekvapivo priamočiare a tým pádom nie až tak prekvapivé finálne rozuzlenie by v tomto formáte asi fungovalo o niečo lepšie. (18.05.2015)

Tematika AI je poslední době v západní kinematografii v trendu a soudě podle filmových reflexí je doba, co se tohoto fenoménu týče, vysloveně gravidní, asi je jen otázkou času, kdy někdo umělou inteligenci skutečně sestrojí a vdechne ji život... Vlastně stojíme před jedním z nejzásadnějších civilizačních zlomů a není tedy divu, že jako takový vyvolává zájem vizionářsky orientovaných umělců. Na poli ohlasových filmů je rušno, jen letos takřka paralelně trochu nevyzrálá Chappie, loni zajímavá postapokalyptická Automata, stejně jako ne moc povedená Transcendence, předloni doslova fantastická a tak zvláštně jiná Ona a před pár lety samozřejmě především ve fázi literární legendární Já, Robot, takový stěžejní stavební kámen nově restaurovaného subžánru (plus některá další díla). Ex Machina patří ovšem k tomu výrazně nejlepšímu. Na poli režie celovečerního filmu debutující Alex Garland odvedl velmi solidní, až, ač to zní paradoxně, rutinérský výkon, vizuálně je Ex Machina opravdu působivá, zajímavá kombinace (kontrast? symbióza?) hi-tech a seversky čisté přírodní estetiky a architektury (oslňující falešným zdáním divoké přírody, jelikož bydlet s výhledem na zasklenou skálu není totéž jako bydlet v jeskyni uvnitř oné skály...), formálně podmanivé podívané (funkční střih, originální i sofistikovaná hudba a ruchy atd.) Co se obsahové stránky týče, scénář Alex Garland napsal chytře, jen ten konec vyvolává trochu rozpačitý úsměv a působí, že patrně při psaní už nevěděl, kudy kam a tak nechal příběh vyznít do ztracena (plus těch několik nelogicky působících momentů - pilot vrtulníku letí pro konkrétní osobu a neptá se po ní, klidně odletí s jiným subjektem; hacknout někomu hypermoderní zabezpečení domu je tak nesnesitelně snadné atd.). Ex Machina je zajímavý komorní (je až s podivem, co se dá vymačkat z pouhopouhých čtyř postav a jednoho domu) film, který svým charakterem hájí fenomén AI oproti blockbusterům...a tak poukazuje na zajímavý fakt, že pokrok a evoluce je teď soutěží mezi internetovými miliardáři a Pentagonem... :-) (18.05.2015)

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)

Mladej, exkrementně nesympatickej nerd vyhraje týdenní pobyt u genitálního vědátora Isaaca a jeho hlavní náplní se tak stává pokec s extrémně šukézní umělou inteligencí Avy v podání Tomb Rajdy Alicie Vikander. Smyslem jejich žvatlání je zjistit, jestli Ava může být, kromě kupy drátů, robot s vlastní osobností a nejen naprogramovaná vochcávka. Nerd Caleb, ale působí jako typ, co ho v životě zasunul maximálně mezi dvě matrace a tak, když mu Ava složí kompliment, jak je bezva, je celej experiment v píči páč se nám Caleb zabouchne a po zjištění, že Ava může klidně i šoustat, touží plodit malý terminátory. Svou lásku však nehodlá dát žádný jiný a tak druhá robotická rajda Sonoja Mizuno, má smůlu a k šuku Caleba nepřesvědčí ani když mu ukáže bobra v super ultra HD rozlišení a bez pixelů. Caleb už plánuje, jak Avu osvobodí ze skleněné cely, a ta po něm jede jak feťák po pixle s lepidlem. Jenže je tu Isaac a ten na svět vypustí, krom jinýho, docela dobrou poznámku a ta zní -,, Seš si jistej, že Tě má ráda, nebo Tě jen využívá, aby se odtud dostala?" Mno osobně vím, že ženský jsou pěkně vychcaný a záludný stvoření, takže pokud Ava dokonale mlží a nerd jí je u její robotický píči, je za mě lidská až až. Caleb je taky na pochybách, ale přes sklo se nedá prcat a tak mu nezbejvá, než Avu zkusit osvobodit a utýct s ní slunci vstříc. Nebo taky jít za kolosálního kokota... (15.09.2018)

Výborně vystavěné komorní scifi, které na rozsahu jednoho luxusního domu v přírodě buduje drama o umělé inteligenci, božskému statusu stvořitelů až po smysl tvorby někoho většího(?!) než jsme sami. Mužské oko potěší nejedna pěkná žena (kdo by to byl řekl) a dostatek inteligence a logiky v celém filmu i pro největší odpůrce scifi. Krom toho jde o pěkné využití Big Data ve filmu:-). A v tom domě chci žít. A ne sám. Garland se pro mě stává velice zajímavým tvůrcem, který by v budoucnu mohl překvapit a probudit inteligentní scifi k životu... (30.05.2015)