OUTsideři

Touretteoův syndrom je pro filmové zpracování velice vděčná záležitost. Ujme-li se toho herec, který disponuje alespoň malou špetkou talentu. Obecně se nerad bavím nad postižením druhých, pokud to tedy tvůrci nenaženou až do úplných extrémů. V takovém případě to legrace být může. V tomto filmu je humor bohužel převelice jemný až takřka žádný. Příběh pojednává o cestě nikam v podání tří pochybných individuí, kteří se mi velmi rychle znechutili a snímek byl čirým utrpením. Vůbec mě to nebavilo. Snímek jsem si musel rozporcovat na tři části, protože jsem nudou skomíral. Dokonce na mě absolutně nezapůsobila ani občasná vážná nota, kterou snímek sem tam zahrál. A to jsem německou alternativu doposud neviděl... Ani vidět nechci. Níže už se s hodnocením zajít nedá. Je pro mě poměrně nepříjemné napálit odpad snímku, který vám někdo doporučil, a který považuje za jeden z nejlepších, jaký v životě viděl. V rámci zachování hodnotitelské cti však nemám na výběr. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky tatanapope. (06.09.2015)

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Touretteov syndróm, takmer tretinu filmu som rozmýšľal nad filmom s podobnou postavou , postihnutou touto psycho úchylkou. Hnevalo ma, ze som si nevedel spomenúť na názov, až zrazu hop ... som si uvedomil, ze je to to isté, akurát v americkom podaní. Škoda. Takto mi neostáva len konštatovať, že nemecká verzia bola o kúštik lepšia možno preto, že to bola prvotina, možno europskejší herci, aj keď aj v tomto filme nehrali herci pod priemerne, ale už to nebolo ono. Nemecká verzia sa vola Vincent ide k moru . (11.09.2016)

Nemůžu začít jinak než: Německá verze byla lepší! Herci uvěřitelnější, příběh kompaktnější. Road movie tří lidí s velkými potížemi nepřináší přenesením do Ameriky nic nového. Legrační, že dva z nich hrajou Briti. ___ Ale vcelku to ujde. Ne zrovna k nadšenému juchání, ale usledovat se to dá v pohodě. SHRNUTÍ: I cesta může být cíl. Ale cílem může být i cíl. (07.01.2021)

Film, po kterym mam chut sebrat auto a vyrazit na cestu neznamo kam... proste rovnou za nosem, zustat tam, kde se mi zlibi, bez planu a bez cile... a nebo proste jen dojet k mori... a tam se vykoupat a jet nazpatek. A po ceste se jen kochat... a uvedomovat si krasu zivota v jeho jednoduchosti, kterou uz pres vsechny slozitosti, ktery si sami vytvarime, uz nevidime. (26.05.2015)