OUTsideři

Původní německý snímek Vincent jede k moři jsem neviděl, takže těžko srovnávat s jeho americkým remakem. Pokud bych měl ale film hodnotit samostatně, velmi se mi líbil - námět jsem shledal oroginální a film zdařile kombinuje vážné polohy s těmi komickými. U té komiky bych se určitě zastavil, film je to podle mě vážně hodně vtipný, a celý kinosál při projekci burácel smíchy. Místy jsem dokonce uvažoval o plném hodnocení, ale nakonec zůstanu jen u 4 *. Důvodem je moje mírná nespokojenost s herectvím Zoë Kravitz, naopak její mužské protějšky Dev Patel i Robert Sheehan jsou výborní, a celý film díky nim skvěle funguje - poskytuje jak náhled do života podobně postižených lidí, tak odlehčenou zábavnou podívanou, která má podle mě velký divácký potenciál - pokud by se tento film dostal do české distribuce, dovedu si klidně představit, že se z něj stane slušný divácký hit. Za mě supr divácký zážitek a velmi příjemných 100 minut v kině. (09.07.2015)

Nepoznamenán německým originálem zvolávám Zupa! Moderní, ale velmi funkční, klišé zakládající se na třech pilířích, porozumění, láska a tolerance. Cesta do hlubin citlivé študákovy duše, který měl tu smůlu nebo možná štěstí, že je jiný než většina jeho vrstevníků a díky tomu může prožít neobyčejná dobrodružství, na jejichž konci odkráčí posilněn a stabilizován vstříc své dospělosti. Cynismus však nastupuje až při psaní komentáře, při sledování The Road Within mne žádná podobná přechytralá myšlenka ani nenapadla a já prožíval tenhle (ne)obyčejný lidský příběh a ani nedutal. Otcovská etuda mi pak orosila i mé věčně vyprahlé rohovky. A tak s vědomím veškeré lacinosti, zároveň však s nadějí, že si ji jen hloupě namlouvám za čtyři. Filmová Výzva 2015 od tatanapope (30.08.2015)

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Těžko se mi hodnotí OUTsideři. Z hlediska režie nic světoborného. Ani scénář, krom pro mě neznámé nemoci opravdu nic moc. Každý jsme ale nějaký a první pohled není to, čím opravdu jsme. Není. Uvnitř nás se skrývají osoby kolikrát úplně jiné, než na první pohled vypadáme. A každý z nás má nějaké cíle. A bohužel, zdraví je něco, co nemáme všichni takové, jaké bychom si přáli, či zasloužili. Kurva kurva kurva, fuck fuck, huuuuuuuu kozy. Bohužel existují nemoci, které jsou takhle hrozné. Není od nich pomoci. Možná se dají utlumit, ale toť vše. Bohužel. (30.07.2015)

Solidní dávka pozitivního i trpkého pohledu na svět očima opravdových “outsiderů” společnosti, se kterými se osud příliš nemazlil. Drama úsměvné oním trpkým zobrazením nesourodé trojice duševně nemocných teenagerů, pro které si tvůrci vybrali ty nejvhodnější představitele. Dev Patel mě už naprosto odzbrojil u Oscary lovícího Liona, tady mě dokázal svou nemocí chvílemi přímo štvát a to přesně byl jeho cíl. Pevně doufám v to, že si správný divák neodnese jen zamrazující pocit z bravurně slepené filmové koláže, ale také ponaučení o chorobách, které jsou ústředními aktéry celého dramatu. (26.09.2018)