OUTsideři

Touretteoův syndrom je pro filmové zpracování velice vděčná záležitost. Ujme-li se toho herec, který disponuje alespoň malou špetkou talentu. Obecně se nerad bavím nad postižením druhých, pokud to tedy tvůrci nenaženou až do úplných extrémů. V takovém případě to legrace být může. V tomto filmu je humor bohužel převelice jemný až takřka žádný. Příběh pojednává o cestě nikam v podání tří pochybných individuí, kteří se mi velmi rychle znechutili a snímek byl čirým utrpením. Vůbec mě to nebavilo. Snímek jsem si musel rozporcovat na tři části, protože jsem nudou skomíral. Dokonce na mě absolutně nezapůsobila ani občasná vážná nota, kterou snímek sem tam zahrál. A to jsem německou alternativu doposud neviděl... Ani vidět nechci. Níže už se s hodnocením zajít nedá. Je pro mě poměrně nepříjemné napálit odpad snímku, který vám někdo doporučil, a který považuje za jeden z nejlepších, jaký v životě viděl. V rámci zachování hodnotitelské cti však nemám na výběr. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky tatanapope. (06.09.2015)

Já to možná ještě přehodnotím, ALE na filmovém večeru v kruhu přátel se ke mne dostal pro mne filmového maniaka neznámý snímek a světe div se, já se hodně pasážím smál a zároveň to bylo hrozně smutné! Ono je taky hrozně těžké hodnotit tento film objektivně a kladně, protože se člověk fakt musí odprostit od toho co těm lidem je a bohužel mě to nejde no! Ale nemohu nic namítat na to, že herci co hráli mentální poruchy to zahráli skvěle, to samé Robert Patrick jako kdysi známý T1000 :-) (19.10.2019)

Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. (02.04.2015)

Solidní dávka pozitivního i trpkého pohledu na svět očima opravdových “outsiderů” společnosti, se kterými se osud příliš nemazlil. Drama úsměvné oním trpkým zobrazením nesourodé trojice duševně nemocných teenagerů, pro které si tvůrci vybrali ty nejvhodnější představitele. Dev Patel mě už naprosto odzbrojil u Oscary lovícího Liona, tady mě dokázal svou nemocí chvílemi přímo štvát a to přesně byl jeho cíl. Pevně doufám v to, že si správný divák neodnese jen zamrazující pocit z bravurně slepené filmové koláže, ale také ponaučení o chorobách, které jsou ústředními aktéry celého dramatu. (26.09.2018)

Veľká škoda, že sa to vedome snaží hrať vážnu nôtu. The Road Within stojí na veľmi originálnom námete. Anorektička, týpek s Tourretom a týpek s Obsedantno kompulzívnou chorobou idú na výlet. Je tu priestor pre množstvo vtipných momentov a sú tu rozohraté aj príjemné emócie. Príbeh pekne odsýpa a nebyť tradičného a nutného pátosu, tak by bol aj bez výraznejších chýb. Ako vravím, čakal som viacej pozitivizmu a väčšie odklonenie od - ľudia s týmito chorobami majú ťažký život. Mimo to ale film stojí na uveriteľných a dobre zahraných postavách. Patel je skvelý. Kravitzka roztomilá a s pomerne peknými prsiami a Sheehan im skvelo sekunduje so všetkými svojími tikmi a nadávkami. Končí to tak typicky americky, ale na to som si už zvykol. Inak niečo čo naozaj neurazí a čo je príjemné,aj napriek tomu, že tvrdá stopa reality prekrýva tú zábavnú a uvoľnenú. (06.04.2015)