X+Y

Na počty geniální, ale společensky až zaostalý "skoroautista" se kvalifikuje do britského týmu matematických olympioniků a v kroužku podobně postižených vrstevníků ostýchavě poznává pocity, které nedokáže popsat sebesložitějšími vzorečky. Skvěle zachycené (a atraktivně natočené) břímě vyloučeného života (nejenom něho samotného, ale i jeho rodiny - matky) s velikým nadáním (= darem i prokletím) se bohužel v závěru zjednoduší do slaďoučké teen romantiky, navádějící hlavní postavu do bezpečné zóny konformních, uvědomělých citů. (16.04.2018)

Keď sa nad tým zamyslím, napadajú ma iba samé zápory: 1.britský prízvuk vo filmoch ma rozptyľuje a irituje, 2. prišlo mi to ako citové vydieranie, 3. skoro som sa v tom mori klišé utopil a 4. už ten chlapec sám bol otravný a keď boli dvaja.... Vo svetle týchto faktov sa mi javí tých 40%, ako nadhodnocovanie. Je pravdepodobné, že Američania by túto látku natočili tak, že by som híkal pod návalom emócii. Veď už z mnohých priemerných predlôh natočili výborné filmy. (12.09.2015)

Film o matematikoch, ktorému by neuškodil nejaký ten vzorec. Akýkoľvek. To máte hlavného autistu, jeho matku, jeho fotra, profesora matematiky, ďalšieho profesora matematiky, jednu malú femme fatale, druhú malú femme fatale, jedného malého nerda, druhého, tretieho... A títo všetci majú medzi sebou rôzne interakcie, až je toho na 100 minút veľa. Chlapec rieši mŕtveho otca, spomienky a traumy, autizmus, zložitý vzťah s matkou, s profesorom, matematiku, dievčatá... A matka rieši syna a profesora. A nerdi sa riešia medzi sebou, a tak ďalej a tak ďalej, kým príde koniec a vám dojde, že nič z toho neporiešili dostatočne. Takže si počkáte do konca filmu nato, že hlavná téma boli životné priority, a predsa len šlo o x plus y, namiesto krátenia celej abecedy. Nebolo to zlé. 65% (01.04.2016)

Dosadíme-li za X asociálního autistu a za Y splašenou čínskou kalkulačku, vyjde nám iritující páreček retardů a deduktivním důkazem dospějeme k hypotéze, že matematický génius není v podstatě nic jiného, než down, který umí rychle napočítat do nekonečna a jehož mysl prohlásí nějaký stejně nemocný mutant za brilantní. Je to film o vážných psychických poruchách, protože ta tak zvaná čistá matematika zahrnuje pouze pseudofilosofické žonglování s abstraktními entitami, kdy jeden ufon plácne nějaký zcela neprokazatelný, ryze neaplikovatelný, a tedy naprosto neužitečný blábol, no a banda mentálů s totžným postižením pak cukavě pokyvuje hlavami, neuroticky škube rukama a rozvíjí jej do absurdna, protože jim to tlumí autistické záchvaty. Prostě něco jako věřící. Každopádně, film je to velmi podobný tomuto, akorát ta amniocentézní selhání kromě obvyklého vzájemného oslintavání do toho navíc trochu binárně kalkulují, tahají za ocas Schrödingerovu kočku, prozpěvují si na tři sta desetinných míst zrepované Pí a polemizují, kolik vytrhat stonožce končetin, aby ideálně zapadla do dvanáctkové soustavy. Pokud tedy netoužíte každého neadaptabilního, malého, škaredého zmrda zadusit neprvočíselnou posloupností asymetrických polštářů a s gustem nerozkopáváte autistům osově souměrné hračky, jedná se o vcelku milou a zajímavou, byť kapku kýčovitou sondu mezi vyšinuté děti, u níž se nelze než sklonit před kástingem, kterému se podařilo nashromáždit na jednom místě až gynesovsky opulentní počet hrbatých, umaštěných, divně čumících mongoloidů s akutní akné a propadlými hrudníčky. (26.08.2015)

Pošahaný Nathan permanentně ničí rodinou idylu svým sobectvím prý zapříčeným psychickým nedostatkem. Takže naše neslavně nehezká mamina musí pěkně sedět doma a vyzvedávat Nathana z kroužků "Kterak zvládnout logické uvažování ve třech krocích" či "Nauč se jízdní řády nazpaměť". Jeho osobní sluha je alkoholik, který už stěží ví, zdali se pod křivkou derivuje či integruje a malá milenka s asijským původem nabourává veškerou podstatu již zaběhnutého stereotypu. 65% (06.09.2015)