Číňanka

Videnie sveta ultraľavých revolucionárov vo Francúzsku 1967. Základom je poslušnosť skupine a teror voči imperialistom. Masy robotníctva a roľníctva v Európe tieto vysokoškolákmi importované koncepty kultúrnej revolúcie príliš neoslovili. Ideovo revolučné grupy boli aj názorovo roztrieštené. Úplne v duchu porekadla o schôdzke troch anarchistov, z ktorej vzíde cca šesť modelov usporiadania celku. Revolučná omladina sa potáca medzi stovkami hesiel. Zaštítená guruom Maom, jeho Červenou knižkou a počúvaním rádia Peking. Debaty o ideológii idú až ku koreňom zmyslu slova, jazyka a myšlienky. Splietajú ideológiu, lásku a kultúru.Godard dianie ironicky a obdivne režíruje. Prestrihy heslami, upozorňovanie na časti filmu, farebné koncepcie hesiel sú síce fajn, ale už niekoľkokrát vo filme použité. Samotné filozofické prednesy a debaty sú miestami pekelne nudné revolučné tliachy. Knižné koncepty vložené do úst robotníkov revolúcie odťažité. Rozpor medzi potrebou priamej akcie a rozsiahlou slovnou analytickou predprípravou. Debatné povaľovanie v nekonečných analýzach myšlienok a citátov. Všetko toto nakoniec prináša len chabé výsledky: rozkol v revolučnej skupinke, samovraždu ako prípravu na vraždu, potrestanie nevinného a divadlo v zmäti pochybností. Nadšenci teroru proti univerzitám a riadeniu kultúry štátom nemali iný program okrem teroru. Aj ten bol vykonaný hrozne grambľavo. Číňanka je napriek odvážnemu zámeru viac nudnou ako vtipnou a formálne hravou analýzou revolučných snáh a revolučnej nemohúcnosti. Nemohúcnosti, ktorá je podobná dnes ako v roku 1967 vo Francúzsku. Vyplýva zo základného predpokladu všetkých mysliacich revolucionárov: Extrémne dôležitá je pre nich dôkladná filozoficko - teoretická predpríprava a analýza každého pohnutia lístku na strome. To predčí akúkoľvek nevýznamnú akciu, v pozadí ktorej je prijatie zodpovednosti. Dôsledkom sú stovky hrdinov - mlynských ústnych kameňov s neuveriteľne bystrým mozgom, no minimum konajúcich. (10.02.2014)

Godardův politický snímek o skupině francouzských levicových revolucionářů, kteří obdivují čínského předsedu Maa. Celý film je založen na konverzaci hlavních hrdinů o životním postoji, politických otázkách komunismu, francouzského režimu, revoluce jak duševní tak státní. Obsahuje odkazy na Dostojevského Běsi (experimentátor sebevraždy Kirilov) a Camusova Člověka revoltujícího a drama Spravedliví (o ruských teroristech z přelomu století - etická otázka smyslu atentátu ve prospěch lidstva). Vzhledem k tomu, že všechny dialogy mají hlubší smysl a nutí k zamyšlení, je film dost náročný na sledování. Děj příliš nenavazuje, jde spíš o volný sled událostí. Film má velmi křiklavou barevnost a hudební doprovod, připomene tím Antonioniho Zvětšeninu a umění pop-artu. (01.12.2005)

Číňanka je odrazem touhy po radikální změně životních struktur dychtivým mládím. Ostatně, tento fenomén nebyl ve své době omezen pouze na jeden region, ani na jediný kontinent. Godard, jak se to může jevit, snad i usiloval o spojení marxismu-leninismu s maoismem a o "přesnější" pochopení Marxe. Avšak výsledkem je především obraz pocitů doby, v níž se mládí chtělo vymezit ke generaci svých rodičů. Aneb rozpor ideálů s realitou měl být odstraněn aktivním osobním přístupem, s nímž se měly nastavit "spravedlivější" životní podmínky. Nakonec, doba sama byla celá naplněna vůní a zvukem bojů, těch za národní sebeurčení koloniálních držav i těch, které spíše představovaly zuřivý svár obou základních světových ideologií doby. Je však rozdíl mezi tím, když je základní pohnutkou vlastní bytí, a mezi intelektuálním romantismem. Kontury Dostojevského Běsů jsou zřetelně patrné. Vlastně jde svým způsobem o zpodobnění kosmického aktu stvoření, v němž je starý, zkažený svět zničen a na jeho základech vybudován svět nový, ozdravený. Hlavními nositeli Godardova rozbíjení již "zastaralých" filmových struktur je pět členů studentské radikálně politické buňky Aden-Arabie: vůdčí a rozhodující Véronique (Anne Wiazemsky), její milenec, herec Guillaume (Jean-Pierre Léaud), z venkova pocházející Yvonne (Juliet Berto), její vyhozený milenec, chemik Henri (výtvarník Michel Séméniako) a šílený sovětský malíř Kirilov (psychedelický malíř Lex De Bruijn). Z dalších rolí stojí za pozornost ještě mládí inspirující francouzský filosof Francis Jeanson (sám sebe) i senegalský umělec a politický aktivista Omar Blondin Diop (sám sebe), jenž přibližně šest let poté zemřel, oficiálně měl spáchat sebevraždu, v senegalském vězení. Číňanka je aktem revolučního předsevzetí pop-kulturní mládeže. Godard stylově estetizuje, odkazuje, poznámkuje, vybízí a též nabízí brechtovské rozhraní. Filmová výpověď poezie a obrazové estetiky. (13.07.2024)

Toto sa asi značne minulo autorskému zámeru, nakoľko sa chcel komunista Godard vysmiať francúzskym salónnym pseudokomunistom z ich neschopnosti (zatiaľ čo v Číne skutoční komunisti hrdinsky činili najväčsiu masovú vraždu v histórii ľudstva) a vyšiel mu z toho snaď najdetailnejší výsmech komunistom celkovo, minimálne od One, Two, Three. Normálne človek zabudne na tú rozbitú formu, pretože v jednotlivostiach je to úplne presné. 90% (16.04.2021)

Godard natočil naprosto perfektní esej o komunismu. Ideologii ponechávám stranou. Netroufám si tvrdit, že době, kulturním i politickým odkazům rozumím natolik, abych byl Godardovi v této hře rovnocen. Nicméně to jako film funguje výborně. Geniální je vše - barvy, významotvorná práce s formou, roztroušenost a nejbrechtovatější brechtování (efektem zcizení se často stává samo jméno Bertolt Brecht). Tento film vytváří úžasný příklad toho, kam lze hranice média posunout, co lze vytvořit a nabízí mnoho cest k chápání.. (19.09.2010)