Život a doba soudce A. K.

Tak tedy. Seriál jsem původně docela chválil, promíjel mu jeho právní vady a celkově byl rád, že nejde o normální českou seriálovou bídu. Jenže, poslední dva viděné díly výrazně posílily něco, co jsem tam sice cítil už dřív, ale bylo to v míře snesitelné. Teď už to v míře snesitelné není. Moralizování a poučování skrze víru. Prostě naše problémy pramení z nedostatku víry. Nejateističtější země světa prostě nemůže správně morálně žít, zato kněz, co spáchá sebevraždu pro princip (co je na celibátu za princip?) nás má vést k zamyšlení. Klasika, u které to asi musí skončit vždycky, když je to z téhle pozice. Opravdu každý věřící, kterého jsem kdy v životě potkal, ať se tváří sebeliberálněji a sebeblahosklonněji, se nakonec dostal ke dvěma věcem: a) vy nevěřící se dotýkáte mé víry, vlastně už jenom svou existencí, protože odmítáte přijmout boží lásku, b) když odmítáte přijmout boží lásku, přijdete do pekla, ale já vás miluju a není pozdě na to změnit názor. Z čehož vyplývá - "vy ateisti nekritizujte něco, čemu nerozumíte, ale já jakožto křesťan mám od boha patent na to, co je správné a co ne, takže já vaší nevíru odsuzovat můžu." Věřící jsou boží lásky plní, ale když dojde na lámání chleba, spoustu věcí ze samého zdroje své víry radši ignorují a vybírají si. jenže ta zpráva, co přetrvá věčnost, ten jejich absolutní morální princip, ta neoddiskutovatelnost principu existence zvaného bůh, je morálka nějaké tři tisíce let stará a my lidi jsme se mezitím posunuli, ne díky víře, ale jí navzdory. Nebo snad ještě považujeme za morální toto: Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá dřívív den sobotní. A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství. I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním mělo činěno býti. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany. A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin. Nebo těžší kalibr: A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich; všecka hovada jejich, i všechny dobytky jejich, a všecka zboží jejich pobrali. Všecka také města jejich, v kterýchž svá obydlí měli, i všecky hrady jejich vypálili ohněm. A všecku loupež i všecky kořisti pobravše, lidi i hovada, vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi, a ke všemu množství synů Izraelských, i zajaté i kořisti, i loupeže, k vojsku na roviny Moábské, kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu. I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany. Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z boje, a řekl jim Mojžíš: A což jste zachovali všecky ženy? Ej, onyť jsou hle synům Izraelským, podlé rady Balámovy, daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův. Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského, a všecky ženy, kteréž poznaly muže. Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé. Nebo v knize Jozue, kde "pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla. Je to pořád ten samý bůh, který nařizuje tyhle masakry, který je vzorem té morálky, která nám má být po 3 tisících letech stále vzorem. A není žádný návod pocházející ze samotného náboženství, který by řekl "tohle už ne, to nejsme my". Ne je to právě ta sekulární a hrozná ateistická morálka, která je předmětem vývoje stejně jako cokoli jiného, co je součástí člověka, která nám toto brání považovat za správné. Takže na mě s bázní boží a činěním dobře hospodinu nechoďte. (02.09.2014) (méně) (více)