Život a doba soudce A. K.

David Švehlík je krásnej na pohled, a tak by mi nevadila celková statičnost seriálu, ba ani monotónní podbarvení depresivním monológem hlavní postavy. Co mi ale vadí, hodně, je nepochopitelné useknutí každého dílu (tedy, omlouvám se, ale víc jak 5 jsem nedala) - a to třeba v půlce právě pronášené věty z onoho nikdy nekončícího monologu... proboha, nůžtičkami na manikůru bych to ušmikla přirozeněji. (17.10.2014)

Asi nemá cenu moc komentovat, o to se postarali jiní, jen by mě zajímalo, zda veslování v pražské Slavii je nějaký product placement, protože u vody je sice hezky, ale když veslovat, tak na Veslařském ostrově v Podolí. Tatrovákům a slávistům jsme za mých časů říkali "popelničáři". Dle prostředí, ve kterém se jejich loděnice nacházely. :-) Jednotlivé soudní případy mě až tak nezaujaly, vnitřní hlasy občas ruší, ale zatím mě zajímá, co bude s hlavním hrdinou dál. (09.11.2014)

Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí. (02.09.2014)

Těžko říct, jak si s tímhle oříškem poradit. Ale nedalo mi moc práce přijít na to, že když jsem vyšťavenej z rachoty a horko těžko vydržim existovat do 22:00, tak tenhle žánr není vůbec vhodný k udržení pozornosti, by spíše naopak - dokonale to uspává. Když je naopak sil dostatek, lze si povšimnout i jistých kvalit a jakéhosi záměru tohoto seriálu. Jelikož u mě bohužel platí spíše ta první verze, nemůžu hodnotit víc než za 3*. Ta celková UNYLOST prostě přehlušuje to ostatní. Vemte se jen ty závěrečné titulky: něco tak unylého a nudného se jen tak nevidí. (17.11.2014)

Švehlík se v této roli našel a podává svůj nejlepší herecký výkon. Jeho vnitřní monology nemají chybu, stejně tak většina vybraných soudních kauz. Česká televize po "Případech 1. oddělení" pokračuje v tradici seriálových pondělků, na které má divák důvod se těšit. Radost mi ale kazí přerovská dějová linie a také celý vztah s terapeutkou (jak mám Čvančarovou poměrně ráda, tak zde mi opravdu neseděla). Kdyby byla každá epizoda zkrácena na nějakých 40 minut a soustředila se výhradně na dění v soudní síni, s lepším hodnocením neváhám. Edit po druhé sérii: Srovnatelná úroveň s první řadou, některé případy peckové, jiné méně záživné. Skoro 4*. (24.11.2014)