Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Daniel Olbrychski, Olgierd Łukaszewicz, Emilia Krakowska, Danuta Wodyńska, Elżbieta Żołek, Marek Perepeczko, Mieczysław Stoor, Jerzy Próchnicki (více)Obsahy(1)
Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí. Do napjaté atmosféry v domě a do dramatických střetnutí jsou postupně vtahováni i ostatní obyvatelé samoty. Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Andrzej Wajda je ďalším z veľkých filmových režisérov, ktorý v mojich očiach stráca na význame. Jeho Brezový háj som vnímal ako nepodarené dielo, s ktorého impresiami som sa nedokázal stotožniť a hercami, ktorí ma svojimi zmätočnými výkonmi vyslovene dráždili. Obzvlášť pomaľovaný Stanislaw, ktorý mi pripomínal herca z dedinského dramatického krúžku. A keď k tomu pridám nevydarený slovenský dabing, nedokážem celku dať ani priemerné hodnotenie. ()
Poeticky laděné, romantické drámo převážně o smrti, jež pomalu a trpělivě obchází březový háj. Příběh o setkání dvou bratrů, z nichž jeden je plný života, ač čeká na svůj skon a druhý se uchyluje k dobrovolné smrti zaživa. Oprošťuje se od svých duchovních i fyzických potřeb a zabředává do konzervativního pedantství a sobeckého řádu, jenž vyžaduje i po ostatních, včetně své dcery, jejíž emoce i přání mu zatím zůstávají skryta. Stanislaw chce naopak žít, dokud je čas a dokud je pro koho. S jarem nakonec přichází i nový, nadějný začátek, ač musí být schvácen strastí a zmarem. Velmi komorní, plné silných emocí, excelentně sehrané. Již klasický Andrzej Wajda. ()
Smutné ako brezový háj v Poľsku, prípadne filmový ekvivalent Symfónie smutných piesní od Henryka Goreckého. Stanislaw s mierne vyšinutým úsmevom všetkých bozkáva, čo ma mierne konsternovalo. Avšak po krátkom samoštúdiu som zistila, že nie všetci pacienti s tuberkulózou sú infekční. A čisto pocitovo pripájam citát vyškrabaný do steny gestapáckej väznice v Zakopanom, ktorý veľa vraví o poľskej duši: "Mama, neplač, nie. Nebies prečistá Kráľovná, vždy ma ochraňuj." ()
Celý film na mě hodně působil jako divadlo a hlavně mi připomněl, proč mám tak moc ráda divadlo. Emoce zcela podle mého gusta. Už jenom poezie březového lesa a fantastického (fantaskního?) domu na jeho hranicích. Perfektní herci v perfektních rolích. Ve své podstatě svět, do kterého bych se chtěla propadnout. Srdce téma. A klavír. ♥♥♥ ()
Pastva pro smysly a bodanec do duše a především výtečně zahraná, symbolická a mnohoznačná meditace o smrti. Postavy jsou tu důležitější než příběh: V první řadě dva bratři, ani ne třicátníci, z nichž jeden umírá a plnými doušky ještě z posledních sil hltá život; druhý je zdráv, ale jako by už nežil - ke světu se obrátil zády a všechnu pozornost upírá k hrobu své ženy. Vyvzdorovaná, nepřirozená radostnost jednoho zápasí se smutkem toho druhého. Pak je tu malá Maja, nedětsky zvážnělá skrze všechno to umírání, ztrácení a odcházení; dívka s pohledem upřeným kamsi na druhý břeh - trochu jako Goethova Mignon; podobná panence s rozhlodanou tváří, již s sebou všude nosí. Potom živočišná Malina - čirá přítomnost; ta jediná se nekymácí mezi včerejšky a zítřky, mezi vzpomínkou a smrtí. Zapomíná na čas, bezstarostně prožívá své jaro a polibky dává bez zábran. A nakonec sám Březový háj - i on na pohled v rozpuku a přece v nitru skrývá hrob a kříž. Ten les je důmyslnou šifrou, kolem níž se vše ostatní točí; vystupuje jako hlavní aktér téměř nepřítomného příběhu ; Wajdova tajemná, temně lyrická báseň o smrti možná postrádá přímou mrazivost Bergmanovy Sedmé pečeti, vyrovnává ji však bohatým symbolickým jazykem, vpravdě filmovým, kde obrazy a hudba říkají víc než lidé. Není to ani snadný ani příjemný film a odpovědi žádné nedává, velkého otazníku lidského exilu ve světě se však dotýká s básnickým mistrovstvím. ()
Galerie (23)
Photo © 40. Letní filmová škola
Zajímavosti (1)
- Zlatá cena pro režiséra Andrzeje Wajdu a současně ocenění pro nejlepšího herce - Daniel Olbrychski - na Moskevském mezinárodním filmovém festivale (1971). (džanik)
Reklama