Krajobraz po bitwie
Krajina po bitke
Landscape After Battle
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Zygmunt KoniecznyHrají:
Daniel Olbrychski, Stanisława Celińska, Aleksander Bardini, Tadeusz Janczar, Zygmunt Malanowicz, Mieczysław Stoor, Leszek Drogosz, Stefan Friedmann (více)Obsahy(1)
Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce."
(Česká televize)
Recenze (30)
Vězněm jsi a vězněm zůstaneš. Osvobozeni, aby mohli být uvězněni. Natočit toto na začátku normalizačních let sovětského bloku, je cosi nevídaného. Velmi by mne zajímal osud filmu a jeho veřejné distribuce. Jednu navíc za Stanisławu Celińskou. Fakt, že se jednalo o debut + její přirozený šarm, jsou kombinace, které mne uchvátily. ()
Krajina po bitvě, to jsou hluboké jizvy a defekty lidských duší z prožité apokalypsy lidské existence. Andrzej Wajda použil k filmové niterné básni povídku Bitva pod Grunwaldem (tento akt vítězného střetu polského elementu s tím germánských na počátku 15. století je v příběhu rozervanou poetikou inscenován) polského básníka Tadeusze Borowskiho, jenž vycházel ze svých nejosobnějších zkušeností při osvobození z tábora v Dachau a následného nuceného pobytu pro uprchlíky (ve filmu jsou použity bývalé kasárny, a dnes hudební akademie, v Gdaňsku). Vivaldiho hudební doprovod při osvobození je výhodnou společností cynické poloze pro niterné vyrovnávání se s destrukcí lidského nitra. Polský element je svlečen do naha v té rozervanosti a nejednoznačnosti doby, nabyté svobodné nesvobody a obtížně hledaného pocitu vlastenectví, rozbitého a vystrašeného v prožitých hrůzách. Kameraman Zygmunt Samosiuk dal poezii zmaru a hledání sebe sama v rozvratech osobnosti, pocitů a nehmotné vlasti výraz a barevné noty. Hrdinou pátrání po dně vlastní duše je Tadeusz (dobrý Daniel Olbrychski), mladý, citlivý básník se závažně poznamenaným nitrem, které se dosud nezbavilo potřeby bránit se. Je snad láska lékem na šrámy duše k vlastnímu návratu do života? Hrdinkou je Nina (pozoruhodná Stanisława Celińska), mladá žena utíkající z vlasti a bloudící v prázdnotě svého vlastního a dlouho tajeného židovského původu. Je snad láska novou nadějí a vírou? Z dalších postav: osvobozený vězeň z Dachau s komunistickým vyznáním Karol (Tadeusz Janczar), na Tadeusze naléhající osvobozený kněz (Zygmunt Malanowicz), bývalý Ninin soused, profesor a houslista (Aleksander Bardini), osvobozený vězeň a hrdý vojenský praporčík (Mieczysław Stoor), osvobozený vězeň a ministrant Tolek (Leszek Drogosz), tklivěji pějící osvobozený cikán (Stefan Friedmann), snaživý americký velitel tábora pro osvobozené a také utečené (Jerzy Zelnik), nebo zuřivým davem vláčená Němka (Alina Szpak). Krajina po bitvě je pozoruhodnou poezií z rozvalin z lidských duší, trosek krajin i životních podmínek, nejednoznačnosti doby i pocitů a hledání sebe samotného. Pozoruhodné představení. ()
O prvých dielach jedného slovenského režiséra som čítal, že prekypujú tvorivou energiou, ale na úkor zrozumiteľnosti a celistvosti diela, resp. niečo v tom zmysle. Podobný pocit mám z tohto Wajdovho filmu, ktorý už ale nakrútil ako skúsený režisér. Téma je neopozeraná, ale uchopená pomocou asi až príliš artových prostriedkov. Asi by som privítal niečo viac autentickejšie, napríklad bez tu prítomnej hudby, ktorá neustále upozorňuje na to, že pozeráme vysoko hodnotné dielo. Jedna šokujúca udalosť pôsobí ako deus ex machina, zrejme bola v predlohe a nakoniec rozhodla o tom, že mi ostala po Krajine po bitke dosť nepríjemná pachuť v mozgu. Tie sú že vraj ako surové veľmi chutné, ako konštatuje jedna z postáv. ()
Andrzej Wajda sa až príliš snaží stať novodobým klasikom. Delikátne rámované zábery za sprievodu Vivaldiho hudby vyobrazujú humanistické idei ľudu povojnového Poľska v okázalo umeleckom, ale transparentnom balení. Štylizované divadlo, ktorého prítomnosť je intenzifikovaná javiskovými scénami, mení až finálna deziluzívna konfrontácia mladého intelektuála (tak typického pre neskoršie národné hnutie "kina morálneho nepokoja") s desivým precitnutím do nového zajatia. Technicky uhrančivé a prefíkane čisté natoľko, že som takmer neveril dobe vzniku, ale rovnako som nedokázal uveriť, že sledujem skutočnosť, nie fikciu. 70% ()
Koncentrační tábor na konci války, kdy již z místa zmizeli Nacisti, je dějištěm působivého snímku Adrzeje Wajdy vycházejícího při scénáři z povídek Tadeusze Borowského. Vězni jsou zdánlivě svobodni (v úvodu vybíhají do zasněžené „krajiny po bitvě“ v radosti za doprovodu klasického Vivaldiho Čtvera ročních dob), ve skutečnosti se však nemůžou snadno dostat domů, když zároveň nemají kam, země je zničená a trýzněná nouzí, obklopená novými sílami, Američany a Komunisty. Sníh taje, jídla je nedostatek a ve špíně a troskách se rozpadají iluze a vztahy – přežít se jeví jako nést tuto bolest dál. Hlavní postavou je básník, intelektuál Tadeusz (Daniel Olbrychski), jenž se nespokojí čekat na neznámou pomoc; poté, co jej okouzlí mladá dívka Nina, podaří se mu s ní z rozvalin tábora utéct, ale nepřijímá odchod do svobodné emigrace, protože ta by znamenala zradu vlasti, Tadeusz cítí, že musí zůstat v krajině. Nemožnost najít nový směr a pokusit se vrátit do života se stává osudnou pro znavené vězně zapomenuté v bídě. Nina je zabita ledabylým americkým vojákem, Tadeusz v závěru lituje a odchází. „Šest let nás zabíjeli Němci, teď vy, jaký je v tom rozdíl?“ říká zklamaně Tadeusz směrem k americkému důstojníkovi. Třesoucí se, autentická ruční kamera, snímající prostor v dlouhých blízkých záběrech prohlubuje mrazivou náladu bezútěšného snímku. ()
Reklama