Krajobraz po bitwie
Krajina po bitke
Landscape After Battle
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Zygmunt KoniecznyHrají:
Daniel Olbrychski, Stanisława Celińska, Aleksander Bardini, Tadeusz Janczar, Zygmunt Malanowicz, Mieczysław Stoor, Leszek Drogosz, Stefan Friedmann (více)Obsahy(1)
Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce."
(Česká televize)
Recenze (30)
Musím se přiznat, že mně netradiční osvobozování KZ zmátlo až vyděsilo. Vidět solidně živené koncentráčníky spurtovat kolem drátů a pak je mocnými ranami ničit, leží někde mimo obraz zesláblých lidských trosek. Když se pak zvolna a postuně začíná rýsovat nějaký děj, je rázem všechno jiné. Už není kam utíkat, už není třeba být svobodný. Už stačí jen jídlo (a případně ženská), a to se nalézá uvnitř nikoli vně. Krátká láska básníka Tadeusze a židovky Niny není z tohoto světa, není to láska lidí svobodných, ale poznamenaných. ()
Vězněm jsi a vězněm zůstaneš. Osvobozeni, aby mohli být uvězněni. Natočit toto na začátku normalizačních let sovětského bloku, je cosi nevídaného. Velmi by mne zajímal osud filmu a jeho veřejné distribuce. Jednu navíc za Stanisławu Celińskou. Fakt, že se jednalo o debut + její přirozený šarm, jsou kombinace, které mne uchvátily. ()
Po bitvě krajina - je pěkná kravina... s odpuštěním. Prostě mi vadí, pokud je film točen teatrálně (asi jako Bondarčukovy vejchvysty á lá Vojna a mír). Zfilmované divadlo nebrat. V tomto provedení Krajina po bitvě na divadelních prknech ano, ale ne na filmových plátnech. Vskutku mi nesedí takový způsob zpracování, ačkoliv jsem si jistý, že film se může líbit. Já jsem v tomto případě ovšem černá (Wajdova) ovce. ()
Koncentrační tábor na konci války, kdy již z místa zmizeli Nacisti, je dějištěm působivého snímku Adrzeje Wajdy vycházejícího při scénáři z povídek Tadeusze Borowského. Vězni jsou zdánlivě svobodni (v úvodu vybíhají do zasněžené „krajiny po bitvě“ v radosti za doprovodu klasického Vivaldiho Čtvera ročních dob), ve skutečnosti se však nemůžou snadno dostat domů, když zároveň nemají kam, země je zničená a trýzněná nouzí, obklopená novými sílami, Američany a Komunisty. Sníh taje, jídla je nedostatek a ve špíně a troskách se rozpadají iluze a vztahy – přežít se jeví jako nést tuto bolest dál. Hlavní postavou je básník, intelektuál Tadeusz (Daniel Olbrychski), jenž se nespokojí čekat na neznámou pomoc; poté, co jej okouzlí mladá dívka Nina, podaří se mu s ní z rozvalin tábora utéct, ale nepřijímá odchod do svobodné emigrace, protože ta by znamenala zradu vlasti, Tadeusz cítí, že musí zůstat v krajině. Nemožnost najít nový směr a pokusit se vrátit do života se stává osudnou pro znavené vězně zapomenuté v bídě. Nina je zabita ledabylým americkým vojákem, Tadeusz v závěru lituje a odchází. „Šest let nás zabíjeli Němci, teď vy, jaký je v tom rozdíl?“ říká zklamaně Tadeusz směrem k americkému důstojníkovi. Třesoucí se, autentická ruční kamera, snímající prostor v dlouhých blízkých záběrech prohlubuje mrazivou náladu bezútěšného snímku. ()
Andrzej Wajda sa až príliš snaží stať novodobým klasikom. Delikátne rámované zábery za sprievodu Vivaldiho hudby vyobrazujú humanistické idei ľudu povojnového Poľska v okázalo umeleckom, ale transparentnom balení. Štylizované divadlo, ktorého prítomnosť je intenzifikovaná javiskovými scénami, mení až finálna deziluzívna konfrontácia mladého intelektuála (tak typického pre neskoršie národné hnutie "kina morálneho nepokoja") s desivým precitnutím do nového zajatia. Technicky uhrančivé a prefíkane čisté natoľko, že som takmer neveril dobe vzniku, ale rovnako som nedokázal uveriť, že sledujem skutočnosť, nie fikciu. 70% ()
Reklama