Totem vlka

Krása přírody, vlků, koní a mongolských stepí smíšená s nenávistí, nepochopením lidí. Dokonalý snímek o křehoulinké rovnováze přírody, kterou když něco byť jen malého naruší, tak z toho vzejde velké neštěstí... Honička koní vlky jeden z nejúžasnějších záběrů! K tomu dokonalá originální Hornerova hudba a dojemný příběh mongolských pastevců a "jejich" zvířat. (22.03.2015)

Vlky sú nádherné stvorenia zasluhujúce úctu k prírode. Podobne ako vo väčšine ostatných (hraných) filmoch, aj v tomto sú vlkom pripisované vlastnosti, ktoré nemajú (prehnaná inteligencia, krvilačnosť, pomstychtivosť, atď), a odpisované zasa tie, ktoré majú (ale nehodia sa do scenára). Len v záujme toho, aby pritiahli divákov. Keď sa premnožia vlky, príroda si to v dlhodobom meradle upraví do rovnováhy (bude menej potravy, a tak šelmy zahynú; resp. tým reaguje na premnoženie nižšých článov v potravinovom reťazci alebo mrchožrúctvo). To ľudia sú premnožení, je nás ako múch, ako premnožených kobyliek nivočiacich celú Zem, množíme sa ako potkany, nás by trebalo kántriť, lenže príroda má bohužiaľ iba slabé páky, aby s nami zatočila. Tak, ako mal slabé páky hl. hrdina, aby zachránil, resp. ochránil to, na čom mu záležalo. Pochybujem však, že režisér preniesol do filmu to, čo asi zamýšľal. Ani scenáristicky to nie je nič svetoborné. Lietajúce vlky. Vlky predsa nelietajú. Ale lietajú, moj dedo to videl na vlastné oči. A ešte niečo, neodporúčam tento film sledovať vašim ovečkám, mali by z neho nočné mory. (29.10.2016)

Po skončení filmu mám hrozně smíšené pocity. Viděl jsem skvělý film? A nebo nudný prázdný film plný mých oblíbených zvířátek? Někdy mám pocit, jakoby některé filmy byly natáčené jenom pro mě. A Totem Vlka je přesně takový film! Kdybych bral pouze vizuální stránku filmu, tak jistě neodolám a filmu dám plnou palbu. Vše je totiž nádherné. Pole, řeky, obloha, hory a skály a hlavně koně a vlci. Nádherná příroda a vlk je alfou a omegou filmu. Což je samozřejmě pro mě zcela ideální, protože já jsem schopný zůstat v zoologické u jejich výběhu klidně hodinu. Navíc se po krásných mongolských pastvinách prohánějí koně. Vizualizace a kamera filmu je prostě úchvatná. Ten, kdo to natočil, ukázal všem dokumentárním filmům o přírodě, jak se to má dělat. Pak ovšem přichází na řadu scénář a příběh. A hle, to bude ten kámen úrazu. Scénář je absolutně strašný, a tak se z pohádky pro dospělé stává pouze nudnou ukázkou člověk versus příroda. Přitom by se dal natočit tak hezký příběh člověka, co vychovává vlče. Ne, raději z toho uděláme nezáživnou směsici scén s rychlým střihem v příběhu. Divák stejně bude koukat pouze na Vlky a koně. Omyl, kdyby byl příběh kvalitní, tak bych považoval Totem Vlka za jednoho z nejlepších filmů za poslední roky. Emoce v závěru jsou natolik prázdné, že stěží někoho dojmou. Ano, morální a naturalistické scény tu najdeme a dokonce za doprovodu krásné hudby z pera mistra Hornera příroda ožívá. Pořád se ale nemohu zbavit pocitu, že bez hudby a toho vizuálu by byl film naprosto nudný. Takhle je snímek nádhernou ukázkou přírody a úkazu, že největší zvíře je člověk. Nakonec po dlouhém přemýšlení dám hodnocení takové, jaké dávám. S tím, že si film někdy pustím znovu a uvidím, jak se mi film bude zamlouvat podruhé. [Viděno v originálním znění] (80 %) (09.08.2016)

Tento Beethoven na čínský způsob má v sobě vše, co by správný rodinný film na nedělní dopoledne měl mít. Dětinská romance z mongolské stepi s neuvěřitelně kýčovitou hudbou je plná emocí, které mne nechaly naprosto chladným, neb způsob jejich prezentace je ve stylu holywoodském. Soulad s přírodou, a s tím spojená filozofie, se lehounce projevuje jen v postavě dědy Bilika, náčelníka pastevců, ovšem samotný způsob vyprávění je zaměřen na pohádkový souboj dobra a zla a v některých chvílích zabředne dokonce do zoufalosti scénářů umělohmotných seriálů. Pro mě osobně zklamání, které nezachránily ani vizuálně pestré záběry na krásnou a nezkrotnou přírodu Asie. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (11.05.2016)

Neodporúčam pozerať milovníkom psov, vĺkov, ochrancov zvierat, chovateľom koní, malým deťom, precitliveným ženám a predsedom JRD. Mňa osobne by na tej stepi, kde nieje nič len ty, kôň, ovca a vlk asi tak po troch týždňoch instantne kleplo, a to nie z vlkov ale z tej zimy. Annaaud ale ukázal, ako sa dá natočiť dokumentárny film pútavou formou a spravil z neho hraný film. Dozviete sa čo žerú mláďatá, prečo lovia tak ako lovia, koľko dokáže bežať v tempe. Potom sú tam krááááásne zábery na vlkov, ich oči, srsť a celkovú majestátnosť, ktorú kameraman úžasne vystihol. A potom sú tam aj iné scény, pri ktorých sa vám natisne slzička do oka a máte chuť tých šikmookých mongoloidných bastardov postrieľať rotačníkom, aby sa ešte aj v ďalšom živote narodili ako potraty. Ale príroda je už taká, človek tiež a tento film ukazuje, že rovnováha je nemožná. 4 z 5 (27.04.2016)