Popel a démant

Díky jedné zpackané akci a v rámci krátkého údobí její nápravy, hlavní hrdina Maciek poprvé pocítí touhu po životě, pozná lásku a uvědomí si zbytečnost svého dosavadního konání, o kterém pochybuje koneckonců i jeho nejbližší nadřízený. Povinnosti, rozkazy a strach ze zbabělství ale ženou hrdinu vstříc zbytečné smrti, kterou ještě zdůrazňuje Wajdův smysl pro kontrasty - tokání v kostele nad rakvemi omylem zabitých dělníků, smrt tajemníka na pozadí oslavného ohňostroje, loučení ústřední milenecké dvojice za hlasité zábavy ovíněné společnosti, Maciekova osamnělá smrt versus vítání nového dne plného nadějné budoucnosti. (09.01.2012)

"Predtým si zabíjal Nemcov a teraz zabíjaš Poliakov". Nie presne doslovný citát z filmu z dňa 8.5.1945. O tom Popol a diamant je a nič viac k nemu snáď ani netreba písať. Žiadna heroizácia národa, oslavujúca svoju chrabrosť v boji proti nacizmu, skôr presne naopak. (Ne)sympatický hlavný hrdina, ktorému som nezávidel ani jeho šik okuliare, jeho krásna potenciálna priateľka, ktorá si môže ale o šťastnej budúcnosti nechať iba zdať, rovnako ako celé Poľsko. Zdrvujúca sebareflexia poľskej spoločnosti v nie príliš veľkom odstupe od vojnových udalostí, aká by mala byť prítomná v každej vyspelejšej kinematografii európskych krajín. Vojna predsa o víťazstvách nie je! (02.03.2015)

Po skončení druhej svetovej vojny zostali jazvy, ktoré sa hojili veľmi ťažko. Všetko dobré, čo bolo pred vojnou, sa vo vojne rozpadlo a zničilo. Na troskách sveta sa musel začať budovať nový. A perspektíva v lepšiu budúcnosť bola v nedohľadne. Wajda natočil Popol a Diamant ako sociálnu štúdiu povojnového Poľska, kde ľudia bojujú za svoje životy, v područí ideálov niekoho iného. Svetlo hrá v tomto filme rovnakú úlohu ako tma. Dlhé tiene, ostré svetlo dopadajúce na mŕtve telá, človek v daždi, alebo za svitania, tvoria len drobnú zmesicu pôsobivých obrazov, ktoré film obsahuje. Vďaka nim a aj vďaka využitiu všetkých troch plánov a scénografie sa jedná o komplexnú, vizuálno pôsobivú sociálnu drámu, ktorá sa odohráva počas jednej noci v jednom bare a v jeho okolí. Máme možnosť vidieť rôzne postavičky, ktoré sa s koncom vojny vyrovnávajú po svojom. Buď ju prespia, alebo prepijú. Až na hlavného hrdinu Macieka, ktorý sa ako vrah a odboj počas plnenia úlohy zavraždiť tajomníka, zamiluje do barmanky. Nádeje a sny, túžba žiť normálny život je tu v ostrom kontraste s politicky vyhrotenou situáciu a skutkami, ktoré človek musí robiť, aby prežil, hoc len na malú chvíľu. Popol a Diamant je prvotriednou ukážkou vyspelosti Poľskej kinematografie, ktorých poetickosť a filmová zručnosť sa zapísala u tvorcov ako Wajda a Kieslowski do dejín svetového filmu. (19.12.2011)

Wajdův patrně nejslavnější snímek, který se však ve mně minul divákem. Zdá se mi po letech příliš poznamenaný dobou svého vzniku (mnohem více než méně slavné, méně politické, leč syrovější Kanály od téhož režiséra). Pax sovietica, která nakonec do poválečného Polska přišla a která se v podání autora předlohy Andrzejewského jeví jako nejvhodnější řešení, byla ve skutečnosti výměnou totality za totalitu; ale to se tehdy nesmělo tak otevřeně říkat. Popel a démant není ideologickou agitací a je v něm plno silných scén, ale přece jen... pokud jde o nejásavé, deziluze plné snímky o konci druhé světové války, dávám přednost československému kusu "Smrt si říká Engelchen" od Kadára a Klose. (22.11.2011)

Ta Norwidova báseň zní (v mém velmi amatérském překladu :o) asi takto: "Častokrát jsi jako pochodeň planoucí / jež spaluje hadry, které se kolem tebe k zemi snáší. / Nevíš zda plameny svobodu přinesou, či smrt / která stráví vše o co máš dbát. / Zůstane-li jen popel a chaos a bouře / budu ztracen. / Možná popel ale si udrží lesk démantu / té Jitřenky věčného triumfu." - A tak zní vlastně otázka, kterou si klade hlavní hrdina tohoto filmu: bude popel, jenž zbude po činu, který má vykonat (vražda komunistického funcionáře) zářit jako démant? A je přednější osobní štěstí, nebo obětování se "vyšší ideji"? (16.10.2005)