Fantastická zvířata a kde je najít

Těšila jsem se na další návštěvu do kouzelnického světa, nějaké to tajemno, nějaké to temno, pár triků a nosný tklivý příběh. Dostalo se mi návštěvy New Yorku po první světové válce, špíny, docela dost tajemna a magického světa v kufru, příběh to zcela postrádalo. Z takového materiálu budou další díly hodně řídká kaše. (25.04.2018)

Jako otevření do toho, co "bylo předtím" to funguje celkem dobře, zasazení do Států dává celkem smysl, stejně jako humorná postava Mudly, ehm, tedy nečara, neboť to oboje slouží jako průvodce pro ty diváky, co Pottera moc neznají. Jenže problém je v tom, že funkčnost úvodníku do nové série, kde by se v dalších dílech měli dít vskutku velké věci, je poněkud horší, jelikož hlavní Postava Mloka se do souboje mágů zrovna hodit nebude, alébrž se jedná o kouzelnického autistu (což se projevuje tím, že na cokoliv civí jako pako a předvádí obří hrochorožčici milostný tanec) a velmi podobně působí i všechny ostatní kladné postavy, jako sbírka figurek. A tak nějak si nejsem jistý, jestli se zrovna tohle hodí do... No, nebudu předbíhat do následujících filmů. Vlastně se to povedlo, ačkoliv je z toho cítit kalkul na sto honů. A to je upřímně asi ta největší pochvala, pakliže je to dobrý, přestože se jedná jen o umělé přiživování na staré značce, kde v době natáčení pravděpodobně nikdo nevěděl, kam chce tuhle sérii směrovat. (27.11.2016)

Dvouhodinový chrchel bez jakéhokoli tvaru, který někdo vyplivl a nechal ležet na zemi jen proto, že to napsala Rowlingová a fanouškům se přece cokoli ze světa Pottera musí zákonitě líbit. Jednat se o méně kultovní značku nebo nedejbože zcela nezávislé dílo, stal by se z něj zajisté podobný otloukánek jako z The Last Airbender; leč Potter je symbolem celé generace, a tak si můžeme dovolit hrát na nostalgii a bez uzardění opíjet diváka kýčem, neboť ten nám leckteré nedostatky jistě promine. A že toho není málo: zcela zabité tempo a atmosféra, nevýrazné postavy, bezobsažné scény vložené za účelem vizuálních hrátek a rozplizlé akční scény, které navenek působí opulentně, ale vnitřně postrádají nápad. Ponejvíce však film trpí příběhovou impotencí – první hodinu a půl se neděje v podstatě naprosto nic (!) a až v poslední půlhodině se od předlouhé expozice někam posuneme. Rowlingová by se měla zkrátka držet knih a nepsat filmové scénáře, protože evidentně vůbec nemá cit pro filmovou řeč, anebo k sobě přibrat do týmu zkušenějšího kolegu od fochu, když už se tedy vlomila na místo producentky filmu. Ač původní knižní i filmovou sérii chovám z nostalgie stále v oblibě, tahle dvouhodinová přehlídka nudy mě málem unudila k smrti a jen těžko si vybavuji, kdy naposled mi bylo při sledování filmu tak moc ukradené, co se na obrazovce děje. Za poslední půlhodinu 1*. (09.04.2021)

Třičtvrtě filmu tam nahání digitální mrak a budují mýtus o nejnebezpečnějším kouzelnickém teroristovi, aby se z něj vyklubala další herecká parodie a necharismatický patlal, kterého porazí kdejaký zmatený vocas. Ještě že Rowlingová zvládá sympatické klaďase, se kterými je i to rutinní yatesovské lovení CGI fauny čas od času zábavné (krtek!) a máte chuť s nimi vidět i něco dalšího. Ideálně bez politicko-sociální vrstvy, u které jsem klimbal obdobně jako děti za mnou. P.S.: Katherine Waterston bych klidně udělal kakao. (16.11.2016)

Ó, tak to byla teda hrůůůza... Příběh - děs, zmatený, o ničem, nuda, zklamání. Přesun z Anglie do Ameriky - děs, jedinečnost světa JKR byla dost tvořená Anglií a po-amerikování to jen posunulo ještě víc do zaměnitelnosti libovolné průměrné fantasy. Samotný fantastický zvířata - digitální sajrajt, fuj, líbil se mi jen ten divnej dlouhosrstej skřítek, a to nejspíš proto, že vypadal jak Brumbál. Teď postavy - naprostej děs. Kdyby se rozdávaly metály za nudnýho, nesympatickýho, otravnýho, pořád stejně vykuleně se tvářícího stupida s přiblblou zrzatou pliskou na hlavě, má Eddie Redmayne zlatou. Katherine Waterson je ovšem ještě mnohem horší, kdykoliv se objevila v záběru, měla jsem chuť řvát, chytit ten monitor a prohodit ho oknem. Ten její věčně nespokojený ksicht na pokraji breku s vámi fakt zůstává. Farrell podvyužitý a ten vlasovej zločin na hlavě přehrávajícího Ezry Millera snad ani nebudeme komentovat. Celej film tam všichni jen poletujou a mizej, do toho černej digitální mrak jakožto záporák - WHAT? A co sakra má bejt ten způsob "užívání" hůlek? Jakože Mlok nemůže prostě "odhůlkovat" toho rozvášněnýho nosorožce do kufříku jako každej normální kouzelník, musí se místo toho polejvat feromony a špulit na něj říť? Jako fajn, asi by tam jinak nemohla bejt tak ultra nezajímává scéna se zamilovaným hnusným digitálním nosorožcem, ale co třeba to nějak aspoň zdůvodnit. Jakože třeba si Mlok zapomněl hůlku doma nebo odhůlkování by mohlo zamilovanýho nosorožce citově ranit nebo co já vím... Ale je to prostě stupidita. A korunu tomu nasadí ten závěrečnej morf. To už bylo trochu moc i na mě, sakra, kdybych chtěla vidět dalšího přestylizovanýho Deppa, podívám se na nějakej z jeho nedávnejch propadáků. U tohoto generického výplodu bez duše (ano, tak moc mě to emočně zasáhlo) jsme si dokonce se sestrou musely představovat, že zápletka se ve skutečnosti točí kolem "zrození Filche," protože i to by byl lepší příběh. Tenhle "film" má dva klady - božího Dana Foglera, s jehož nechápavým výrazem jsem se od začátku ztotožnila a stejně božskou Alison Sudol. Toť vše. Další díly jen pod vlivem nějaký drogy. (01.05.2017)