Andělé všehomíra

Nietzsche zabil slovem Boha a svět se nám zbláznil... už to prostě není jako za Hegela. Hilter to s námi přece myslel dobře...dělal jen to, co chtěl Duch Německého národa...ten Jung měl asi pravdu :) Fridrikssonovo drama je správně "zentropické". Jen ta hudba občas vadila, ale dalo se to snést...8/10. (21.02.2010)

Díky bohu, že jsem byl několika mými přáteli vypuzen si nejdřív přečíst knihu a až pak kouknout na film - ne proto, že by byl film špatný, film je skvělý (a strašně mě potěšilo, že k němu hudební doprovod obstarali islandští Sigur Ros) - ale kniha je ještě o jeden stupínek výš a byl jsem rád, že jsem si ji mohl vychutnat nezatížen žádnými vizuálními asociacemi. Island je drsná země z největším počtem sebevražd na 1000 obyvatel - film vám poví proč. 8/10 (02.11.2006)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)

Tenhle film jsem viděla kdysi, cca před deseti lety, na dvojce, a pak se ho marně pokoušela najít (zapomněla jsem totiž název). Překvapilo mne, jak málo děje jsem si z něj pamatovala, ale ten pocit, který mám teď, je i po té době stejný, jako před lety. Velmi smutný film, který však nepostrádá ani komediální prvky (např. scéna, když si do ústavu pro hlavního hrdinu přijede kamarád, a řekne:"Jdu si pro toho génia." - Načež od stolu vstanou všichni, včetně chlapíka, který si myslí, že je Hitler.). Také se mi moc líbila legenda, vysvětlující, proč se dává talířek pod šálek. Doporučuju. (24.01.2012)

Andělé všehomíra mi připomínají těžké adolescentní chvíle aboslutního pocitu ztracení v ulicích panelákového sídliště a útrob těch šedých krabic s monotónně ubíhajícími schodišti. Připomínají mi chuť utéct si z vlastní hlavy a všechny myšlenky naskládat někam na hromadu a tam je přehrabovat a prosívat a hledat ty smysluplné, ty které nemusí mít hlavu ani patu, ale mají pro život smysl, budí emoce, vášeň, city, radost, smutek. Chtěl jsem se naučit dávat jim ten správný význam a naučit se je interpretovat. Ta doba se přechýlila v systematické začlenění do společnosti, kde každý krok a slovo má mít své místo a občas se ty touhy utéct z vlastního těla objeví znovu, ale pořádně není kam...utíkám k filmu, knihám, hudbě, k přírodě, šumu listí, praskání dříví v ohni, šumění potoků a zpěvu ptáků. Andělé všhomírá umí navodit vnitřní vibrace, které člověk normálně nehledá. Snoubí ostrovní islandskou melancholii s tklivými melodiemi Sigur Rós, hereckou virtuozitou a poctivým řemeslem. Ten film se povedl a co se mě týče, přesáhl hranici obyčejné komunikace obrazu se sítnicí a to mám rád, tyhle výlety do podvědomí... (03.08.2010)