Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (102)
Hudba, hudba a zase len hudba. Povinný výlet pre všetkých, ktorí okrem filmu žijú aj hudbou, rozumejú jej alebo sa o to snažia, skrátka ku nej majú hlbší vzťah. Ja mám k hudbe veľmi hlboký vzťah a i keď zostávam prostým poslucháčom (k jej teórii iba nesmelo a len tu a tam pričuchnem), dovolím si o sebe tvrdiť, že jej duši rozumiem dosť na to, aby som Farinelliho vyhlásil za jednu z najvyčerpávajúcejších metafór, aké vôbec mohli byť na túto tému natočené. A zároveň jednu z najstrhujúcejších. Krásny film plný vášne a bolesti! ()
Farinelli bol v detstve mimoriadný dobrý spevák s obrovským hlasovým rozsahom.Podľa tohoto filmu jeho starší bráško Riccardo zavolal guľo-zberateľa a Farinelli už navždy čúral tajne bez doprovodu..V dospelosti bol chýrny zlatý slávik a Riccardo zvábil na neho všetké krásne dievčatá.Za odmenu sa Farinelli mohol pozerať ako to chlapi vedia so ženami.. Zaujímavý film.Ináč údajne Farinelli dokázal na jedno nadýchnutie vydať zo seba okolo 150 tónov. Kastrát Farinelli, anglické titulky.. ()
Naprosto souhlasím s DaViD´82 - ten film je ve stínu geniálního Amadea - to je to první, co se mě po skončení Farinelliho prohnalo hlavou. Chybí tomu ta nezapomenutelnost, která by mě donutila vidět to vícekrát. A také jsem si možná neměl přečíst, že byl Farinelliho hlas vytvořen digitálně - tato nadbytečná informace mi totiž trochu kazila atmosféru snímku (minimálně mě iritoval místy velmi okatý playback). Ale najdou se tu skutečně silné okamžiky, při kterých jsem náběh husí kůže skoro cítil. Jinak Mozartovy koule vs kastráto Farinelli - 1:0 - 70% ()
Farinelli - skutečná historická postava, pěvec, jenž byl vykastrován, a jeho hlas tak dostal zabarvení, kterého jinak muži nejsou schopni. Pěvec, během jehož vystoupení ženy omdlévaly. Mimořádný hlas a mimořádný výpravný kostýmní film, který lze jen doporučit. Mimochodem Farinelliho hlas byl ve filmu vytvořen digitálním smícháním ženského a mužského operního hlasu, aby se tak dosáhlo kýženého výsledku. ()
Skutečně audiovizuální požitek v postmoderně hýřivém oživení barokního spektakularismu. Trochu škoda, že originální a silný příběh trochu ustupuje vnějškovému podání a působení. Absolutní závislost dvou bratrů, kterou ničí úspěch nadanějšího z nich si s ničím nezadá sporu Mozart-Salieri ze slavného Amadea, zvláště když do děje vstoupí sám velký Händel. Přesto se filmu nedaří přenést hluboký prožitek rozpoutaného konfliktu, rozvinout zajímavé otázky, které jsou jen konstatovány. Potřebné místo nakonec zabírají pikantní erotické scény, které příliš nových významů nepřinášejí a jsou jen lákavou atrakcí. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (3)
- Miranda Richardson mohla hrať Margareth Hunter a Armin Mueller-Stahl mohol stvárniť Georgea Handela. (classic)
- Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
- Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)
Reklama