Andělé hříchu

Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. (14.11.2017)

Jedna hrdá a arogantní, druhá jízlivá a s nejtěžším hříchem ve svém svědomí. Dvě jeptišky, které nepatří mezi nejctnostnější řeholnice pokory. Bůh je ke všem svým ovečkám milosrdný a pomůže i těm zbloudilým na cestě k nápravě. Každé vykoupení si ovšem vybírá svou daň. Minimalistická černobílá kamera fantasticky čaruje se stíny a s vytvářením kontrastů a v Bressonově teologické prvotině se nejúčinněji zasloužila o mou spirituální blaženost. (01.11.2011)

Cielene som si vybrala tento film. Zaujíma ma Bressonova tvorba a tento film je jeho celovečernou prvotinou. Určite nevšedné! Zvláštny, hlboký spirituálny zážitok. Zažila som dokonca ešte viac empatie a povzbudenia ako pri Denníku vidieckeho farára. Napriek menším výhradám je to zatiaľ môj "Film roka". (21.10.2011)

Při sledování Andělů hříchu mě napadala pozoruhodná paralela s Deníkem venkovského faráře a vlastně i s Janou z Arcu. Ve všech případech (mladý farář, nová řeholnice, osvícený prosťáček) jde o solitéry víry, kteří chtějí především zřít a rozumět, než akceptovat bez výhrad dogma a podřídit se tradici a církevní hierarchii. (10.08.2014)

Robert Bresson ve svém celovečerním debutu uvádí diváka do ženského kláštera otvírajícího svou náruč především propuštěným vězeňkyním. Na ose napínavého (bezmála kriminálního) dramatu zde citlivě navozuje atmosféru tohoto prostředí, které zobrazil v jeho plném imaginativním bohatství (dvě barvy řeholního roucha dokázal v dialogu s tvářemi sester, s prostředím, kterým se pohybovaly, naplnit nejrůznějšími tvary a významy), a konstruuje fascinující, legendaristicky laděné duchovní drama cesty lidské duše ke spáse. (Jen na okraj si zapisuji čtyři verše Alberta Samaina: "Ach! pod střechami z břidlí, pod luny pocely / těch čistých panen sen zřít v jasu jejich komnat / a jejich šíjí sklon, jak škapulíř je poutá / a jejich těla bez hříchů v běli těch postelí!..") (15.11.2009)