Peníze

Jen Bresson dokázal natočit vyloupení banky či několikanásobnou vraždu tak, aby to v divákovi nevzbudilo absolutně žádné emoce. Jeho styl je strohý, bez hudby, bez zajímavě komponovaných záběrů. Většinu stopáže sledujeme jen lidi, jak někam jdou, popř. někde sedí a mlčí. Všechny násilné, agresivní, zajímavé a důležité scény se odehrávají mimo kameru a pro ni tak zbývá jen pohled na obličeje, chůzi či nalévání čaje. Například ve scéně, v níž je Yvon u soudu obviněn z padělání peněz by byla normální reakce, že se nespravedlivě souzený muž chce nějak bránit - aspoň něco řekne na svoji obhajobu. Ne tak u Bressona, kde ,,hrdina" nic neřekne, ve tváři se mu nic neobjeví, jen se jako mrtvola odplíží pryč (což je při režisérově oblibě v nehercích vlastně jediný herecký prostředek, co aktéři snímku používají). A k tomu všemu to převratné poselství, že peníze jsou špatné! Setkání s filmařem, kterému nerozumím. (25.08.2014)

Vvšechno, co jest, musí mít nějakou příčinu, a protože řetězec příčin nemůže být nekonečný, musí existovat první příčina. Tento známý "důkaz" používali někteří k prokázání existence boha. Ale co když se namísto tradičního boha vloudí jiné božstvo? Co se skrývá na konci řetězce příčin dokonale ukáže katolík Robert Bresson... Jeho tradičně minimalistická forma mi k tomuto filmu přesně pasuje, to chladné, pomalé, neúprosné a beznadějné podvolování se onomu božstvu, co hýbe světem. A když se mu člověk nepodvolí, tak už od světa nemůže člověk nic chtít, no, to by přece vraždil každý, ne? (21.04.2013)

Společnost v manéži. Sehrávaná spravedlnost v Něčích rukou. Náhodný klaun jdoucí kolem klecí s bankovkou skrz naskrz průhlednou.// Detail na tvář - nemluví, nebrání se, přijímá. Vinu, trest… Nebo roli?// Klaun jde čím dál rychleji, bez sebe a s červenou bambulí na nose. Ta roste a prorůstá dovnitř. Až se zatmí „skutečným“ zločinem. (27.03.2009)

Jsem poměrně otráven. Z obsahu s takhle nekompromisním příběhem, pro francouzská dramata asi typickým, by se to dalo očekávat a skoro jsem byl na to připraven. Ale co je horší, já jsem daleko víc otráven z formy. Žeby to byl záměr? Dlouhé statické záběry, podivné detaily, plno monotónně vyznívajících míst, mezi nimiž se leccos zajímavého uděje, ale ty nejdůležitější zvraty v podstatě nevidíme, neb je režisér v rámci osobitého zpracování vynechává či přeskakuje. Od začátku film nabíbral pro mne slibný potenciál a zachycení drobné kriminality, neplánovaně přerůstající v kriminalitu stále větší, mělo něco do sebe, ale jako celek nakonec neměl pro mne výrazný přesah. Na můj vkus až příliš experimentální kus. Od Roberta Bressona se mi hodně líbil v něčem podobný Kapsář s podmanivou černobílou kamerou, tady jsme si s panem režisérem těžce nesedli. 45% (19.07.2020)

Keď sa pozeráte na Bressonove filmy v poradí doby ich vzniku, tak si uvedomíte, že svet je čím ďalej materialistickejší a odcudzenejší a to aj napriek kritike spoločnosti v jeho filmoch z 50-tych a 60-tych rokov. Svet a atmosféra Peňazí je totiž tak bezútešná, ako boli akčné- americké kriminálky tej doby. Vo svete Kapsára by som možno žiť chcel, vo svete Yvona nie. Samozrejme je tento režisérsky pohľad umelecky skreslený, ale podľa vývoja civilizácie sa smerom naspäť k skutočným hodnotám neuberáme. Možno mi Bressonov minimalizmus vo farebnom ladení príliš nesedí a možno sa do nálady 80-tych rokov skutočne ani nehodí, myšlienky ale zostávajú stále silné. (24.06.2013)