Dámy z Bouloňského lesíka

Výnimočný, typický Bressonov štýl. Zvláštna kamera, hra so svetlom, minimum postáv.. Žiadna naivita, či sentimentalita tu nemá miesto. Na každú vetu, každý detail sa musí človek sústrediť, aby sa dokázal vnoriť do psychiky jednotlivých postáv a pochopiť ich konanie. Jeho rukopis je minimalistický, ale vo svojej podstate veľkolepý. Celý film vyznieva stiesňujúco, až depresívne, ale o to viac v závere jasne zažiari NÁDEJ (v tom mi je Bresson oveľa sympatickejší ako napr. Bergman). Tento štýl Bresson doviedol takmer do dokonalosti vo svojom ďalšom filme Denník vidieckeho farára. (19.02.2011)

Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek. (16.04.2013)

Pomsta odvrhnutej milenky bývalému partnerovi v adaptácii jedného z príbehov Diderotovho románu Jakub fatalista. Rafinovane naplánovaná hra, počas ktorej pomstychtivá Elena pripraví pôdu pre lásku, ktorá má byť v pravej chvíli rozváľaná ako domček z karát. Bresson minimalizoval vonkajšie prostredie. Slová, tieňovanie, zatmievačky, predeľujúce dej i hudbu naplno podriadil emočným pohnutiam postáv, do deja nevpustil nadbytočnú osobu, a predsa film ani náhodou nepripomína divadlo. Forma, očistená od balastu, zdôrazňuje motívy konania aktérov lineárne plynúceho príbehu. Pri sledovaní vyvoláva takýto abstrahovaný spôsob podania doslova pocitovú búrku. Dej plynie v etapách plánu prefíkanej Eleny (famózna kreácia Maríe Casaresovej - bŕ - išiel z nej až strach !). Protistrana nejasne tuší pascu, ale citom sa neubráni. Už dávno som tak nedržal pri filme palce kladnej hrdinke ! (04.02.2006)

Až tady jsem si přečetl, že jde o zpracování Diderotova Jakuba Fatalisty - tu knihu jsem nečetl - pamatuju si ji jen z jedné maturitní otázky :) Jako člověk znalý více Bressonových děl na mě Dámy z Bois de Boulogne tolik nezapůsobily, i když se mi hodně zamlouval herecký výkon obou hlavních ženských představitelek. Z jinak pro mě docela ordinérního příběhu lásky a tiché promyšlené pomsty nic dalšího výrazně nevyčnívá. Nabízí se mi porovnání s Bressonovým filmem Pickpocket - mám z něj obdobné pocity - viděl jsem film suverénní, leč nedostatečně intenzivní. Musím dát 6,5/10 (18.06.2007)

Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu). (10.08.2014)