Lancelot od jezera

Francúzi si zobrali na paškál britský historický námet. Div sa svete! Bohužial, dopadol ako väčšina francúzskych filmov. Lacná výprava, nudné filozofujúce dialógy a remeselné spracovanie na úrovni experimentálnych filmov. Keď pri rytierskych súbojoch na koni vidíme iba záber na kopytá a po zvuku rynčania pád jazdca z koňa, čo sa opakuje zo 10-krát, vyčarí to na tvári diváka snáď iba nechápavý úsmev. Nesmiem nespomenúť topornejšie výkony hercov. A tá zápletka o hľadaní svätého kráľa (samozrejme, iba slovného hľadania) či nevera Lancelota - škoda slov. Je to typ filmov, pri ktorom aj 80 minút nudí. (05.05.2019)

člověk na to kouká jako osel. přál by si, aby film skončil. ptá se tedy: "už tam budem?" film zakroutí hlavou, odpovídá: "ne." člověk se po pěti minutách - pocitově hodině - táže: "...už tam budem?" lehko odhadnout, co film odpověděl. //// Bresson zkrátka není pro každého.  zpomalenému (ne)dění bez akce i bez herectví zcela jistě nepomáhá malá obrazovka. filmovědci můžou jásat nad sémantikou, ale já bych radši jásala nad tím, že ten film je aspoň pocitově, když už ne časově, krátký. (12.08.2021)

Robert Bresson ztvárnil závěr života rytíře Lancelota v souladu s prerafaelitskou imaginací a s důrazem na maximální symbolizaci filmového jazyka. Výsledkem je podivný, významy neobyčejně nabytý útvar připomínající rozpadající se nástěnné malby: kde jsou barvy a tvary vystřídány surovou šedí zdiva, tam se do nich dostává pohyb (nebo alespoň jeho iluze, zdání přítomnosti hybatele dosud patrnými obrazy). (12.06.2009)

Moje první setkání s Bressonem skončilo zklamáním. Já nevím, jestli jsem už natolik ztratil iluzi o době, ve které se příběh odehrává, nebo viděl moc dalších (a lepších) tématem podobných filmů, ale první věc, která mě při pokusu vystihnout tento snímek napadla, byla obyčejnost. Několik pohledů na mrtvoly v lese (přičemž první useknutí hlavy mě svojí trikovou nedokonalostí skoro až rozesmálo, stejně tak později gumový šíp v koni), jinak skoro ani trochu toho (jak píše Pohrobek „zprofanovaného brutálního zabíjení“ plného) špinavého středověku (když už, tak se kamera úmyslně dívá jinam), jen zidealizovaná podoba (ctnost, čest a spousta planých řečí). Netoužím se dívat na to, jak 5 rytířů totožně nasedá na koně (stejné opakování/variace při vlajkách, rozjezdech koní atd.) a třeba při turnaji marně čekat na záběr přímého střetu v souboji (a místo toho dostat až ležícího chlapa v brnění, který vypadá, že si zde dal šlofíka už před řádnou dobou). Takže ve výsledku Lancelot od jezera nabízí pouze nadprůměrný začátek a konec (ten má svoji sílu), vše mezi tím je nasáklé všedností (a ne, možná mám malou citlivost k tomuto filmu, ale žádné přesahy, o kterých se zmiňují jiní spolukomentující, jsem zde nenašel). (30.11.2012)

Jsem niterně přesvědčen, že i chovanci zvláštní školy v Chánově by při natáčení amatérského filmu pro svou besídku projevili víc filmařského umu a citu. Technickou stránku ponechám stranou, neboť je zjevné, že tvůrce se v době natáčení nacházel v zajetí epileptického mrákotného stavu či jiné neurotické poruchy – a tropit si posměšky z postižených je údajně neetické. Ale že film, jenž sluje Lancelot od jezera, oplývá dialogy a sekvencemi, za něž by se hanbou propadla i nejdekadentnější kazašská telenovela, to je příliš silná káva. Jméno George Delerue ve spojitosti s tímto…s tímto útvarem namoutě původu nepozemského… ve mně probouzí hořkou žalost, neb – ač šlo jistě o shodu jmen – tento nechvályhodný erb již mistru pravděpodobně nikdo nebyl odpáral, dokud si jej nevzala smrt. Ó, i bez kamery a za předpokladu, že by jedinou rekvizitou, kterou by měl člověk k dispozici, bylo poloprázdné krabicové víno, dal by se natočit zdařilejší rytířský epos. Pakliže režisér nebyl duševně nemocný a toto ztropil záměrně, nechť jej sežehne peklo a Satan ho bije důtkami po hořících zádech, až do konce věků. (17.01.2014)