Un condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut
A Man Escaped
A Man Escaped or: The Wind Bloweth Where It Listeth
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Léonce-Henri BurelHrají:
François Leterrier, Charles Le Clainche, Maurice Beerblock, Roland Monod, Roger Planchon, Jacques Ertaud, Jean Paul Delhumeau, Roger Treherne (více)Obsahy(1)
Francouzský umělecký film s okupačním námětem. Zpracovává skutečnou příhodu člena francouzského podzemního hnutí, který byl Němci dopaden, uvězněn a odsouzen k smrti, kterému se však v poslední chvíli před popravou podařilo z věznice uprchnout. Poručík Fontaine, tak se jmenuje hrdina tohoto filmu, se ani v nejtěžších chvílích samovazby nepoddává osudu. Je odhodlán bojovat do poslední chvíle za svůj život. Primitivním nástrojem, zhotoveným z železné lžíce, si začne připravovat cestu k útěku. Někteří spoluvězňové ho povzbuzují, jiní jej považují za šílence. On však věří a tato víra v možnost nového svobodného života mu dodává sil i v nejtěžších chvílích. Když je již vše připraveno k útěku, dostává Fontaine do cely spoluvězně. Nejprve se domnívá, že je to německý špicl, který mu má otevřít ústa. Chvíle, kdy v krajním zoufalství uvažuje, má-li tohoto hocha zabít nebo vzít s sebou, patří k nejsilnějším scénám filmu. Konečně se rozhodne k druhému řešení, které mu vlastně zachrání život: s hochovou pomocí projde tam, kde by sám neprošel a oba se dostanou na svobodu. (Filmový přehled)
(více)Videa (2)
Recenze (80)
Symfonie. Nádhera, takový zachycení solidarity, naděje, víry (i když tý i s kritickým podtextem, alespoň směrem k víře organizovaný) a touhy po svobodě, to mě vzalo. Po chvíli se do mě film zakous´ a držel mě v rozechvění po celou dobu, po filmovej stránce taky dokonalý a Mozartův hudební doprovod už jen potvrdil slzy úžasu. ()
Nesmírně zajímavý snímek, který je ve svém provedení velmi poklidný, a to i přesto, že jde o únik vězně. Svou poetikou je to film noir, ale bez akce, velmi zpomalený. Vůbec to ale nevadí, protože to, jak sledujeme všechno dění očima toho, kdo chce uprchnout, vytváří dostatečné napětí, ale kromě toho také silné, emotivní situace. A to i bez hudby. Ono to jde, když se chce, je se musí i trochu umět chápat film a jeho možnosti. ()
Ako som sľúbil, tak aj činím, keď som bol vskutku zvedavý, kto je z dvojice väzňov precíznejší... ? Teda, aby som donekonečna nechodil okolo horúcej kaše, tak na mysli mám najprv fiktívneho väzňa Andyho Dufresnea z pera Stephena Kinga vo filmovom spracovaní režiséra Franka Darabonta pod už notoricky známym filmovým názvom - Vykúpenie z väznice Shawshank, potom skutočného basistu, vojaka Andrého Devignya, postava vo filme sa volá - poručík Fontaine, keď následne francúzsky režisér Robert Bresson s naprosto chirurgickou presnosťou doslova dokumentuje (akoby bola skrytá kamera všetkému prítomná), čo sa odohralo v lyonskej pevnosti v roku 1943, že vôbec nie je ťažké teraz vydedukovať, kto s veľkým prehľadom vyhráva... ? Prvý, spomínaný film môže experimentovať podľa svojho najväčšieho gusta, zatiaľ čo druhý sa najdôveryhodnejšie drží množstva faktov, až sa stáva trochu neuveriteľným, a predsa reálnym ! Považujem to hádam za najlepšiu vec, čo sa nakrútila na túto tématiku - väzenských filmov spojených už s tradičným útekom, tak to nemá žiadnu konkurenciu ! ? Nasvedčuje tomu taktiež krátka doba od samotnej akcie k filmovému prevedeniu, a odvtedy uplynulo iba 13 rokov. Bresson režíruje rovnako perfektne, ako sám André plánoval, uskutočnil tento odvážny čin... ()
Další doklad Bressonovy geniality a potvrzení platnosti jeho osobité metody, která zde dosahuje za užití naprosto minimalistických prostředků a neměnného rytmu maximální míry napětí. Napomáhá tomu jak pevné soustředění jen na podstatné prvky, související s maximálním ztotožněním s hlediskem vězněného člověka, kterému nemůže uniknout sebemenší maličkost živící jeho naději, tak unikátní využití mimoobrazového zvuku, jež nabývá silně dramaturgických kvalit a ve scéně útěku je právě zvuková stopa zdrojem veškerého napětí. Navíc všelidsky pojatý přesah zpřítomnění i na posvátné Mozartově hudbě dává tomuto stále modernímu dílu i působivou nadčasovost a emocionalitu. ()
Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že ten film skutečně stojí jenom na MacGyverovi z roku 44, který prchá z vězení. Samozřejmě to nepoměřuji z hlediska moderních filmů, ale přiznám se, že mě závěr bez změny temporytmu nebo gradace trochu zaskočil. Přešel bych to, kdyby se tam dělo ještě něco jiného, ale kromě moralitky s malým klukem tam není moc o čem hrát. Je krásné a zábavné na to koukat, ale hluboko to nesekne. ()
Galerie (25)
Photo © Gaumont
Zajímavosti (12)
- Jde o první díl vězeňské trilogie Roberta Bressona. Těmi dalšími jsou Kapsář (1959) a Proces Jany z Arcu (1962). (Terva)
- Tento film velmi obdivoval režisér Jan Němec, který si půjčil jeho kopii na střihačský stůl, a tam si záběr po záběru udělal celý technický scénář. Trvalo mu to plných čtrnáct dní. (Rattlehead)
Reklama