Zpátky do ringu

To je tak, když se Vám splní jeden dost nemožný sen, který byste se ani za dvacet let nehodlali vyslovit, natož pak ho vůbec vidět, jako se mi vlastně stalo skutečností, když jsem před nedávnem šel do kina. A dopadlo to přesně tak, jak jsem si představoval a jak jsem sám chtěl. Zuřící býk se potkal s Rocky v ringu a vzešla z toho naprosto boží komedie se vším všudy. Kdo by to vlastně čekal, že se tyhle dva pardálové spolu sejdou. To, že z toho vyjde komedie snad nikomu ani jasnější být nemohlo. A pokud někdo očekával něco jinýho, měl by se jít vyplácat na cecek Roberta DeNira. V tu chvíli, kdy se Robert DeNiro postavil Slyovi v ringu, tak mi bylo jasný, kdo bude mít na vrh. Postava je postava, ale film je film a tady musím říct, že tvůrci odvedli naprosto skvělou práci. Udělali z toho přesně to, co z toho mělo být. Časem ošlehaný příběh života, který stojí za to odvyprávět, třeba i několikrát za život. Krásné splnění jednoho malého snu. Kdo by kdy čekal, že se takové legendy sejdou ve filmu...a že se sejdou v boxérském ringu? To už mohl tušit snad jenom blázen. Podle mě tady prostě každý filmový nadšenec musí skákat radostí. Jo a mimochodem...Alan Arkin tady předvedl něco, na co jakživ nezapomenu. Tolik hlášek pro jednu postavu? S tím jsem se dlouho nesetkal. Klobouk dolů! (05.01.2014)

Tak tomuhle já říkám správňácké adieu Roberta se Slyem s filmovým boxerským ringem, Trochu jsem se obávala trapností v jejich věku střihnout si tuhle závěrečnou tečku, ale oba dva sedmdesátiletí kluci mně ukázali kam mám se svými obavami jít:-). Šla jsem do Grudge Match hlavně kvůli Robertovi, přece jen jsou mně jeho role bližší a musím říct, že do toho dal maximum, když vezmu v úvahu i celou přípravu na tuhle roli, která musela být sakra poctivá. A Sly s tím svým nenahraditelným hlasem a fasádou byl taky nepřekonatelný. Ona to vlastně ani tak nebyla sportovní záležitost jako spíš ta srdeční, navíc vkusně naservírovaná bez zbytečné explicity, s bezvadnýma hláškama a já si vysloveně libovala v tom jejich hereckém, vyzrálém kumštu. Kim Basinger celý film zjemnila svojí postavou a já už nemám co dodat. Vtipná, milá oddechovka, prostě kluci bylo to fajn rozloučení a za to já dám s chutí plnou palbu. (04.02.2014)

Když jsem jako malý kluk viděl Rockyho , chtěl jsem být boxerem. Ovšem o několik let později jsem zhlédl Mlčení jehňátek a konečně jsem se našel...Zpátky do ringu mi mou volbu jen utvrdilo, já v šedesáti svým "fanouškům" pořád nebudu připadat směšný a až jednou své povolání pověsím na zakrvácený hák, odejdu do zaslouženého důchodu s pocitem dobře odvedené práce a bez nutnosti si něco dokazovat. Nu nic, dostal jsem chuť na játra na cibulce, tak možná i na shledanou... (09.07.2014)

Pokud bych měl hodnotit snůšky patosu a klišé podobnou rétorikou, kterou jsem zaregistroval v dialozích zde slyšených, pak bych musel prohlásit, že mám dokonale sladkobolně nakopanou prdel. Ehm, tedy jasně, i já překvapivě vím, že většina zvedaných pneumatik, tahaných trucků, švihadel s kloboučkem a naslouchadly byly nakonec jen vzpomínky na doby, kdy inkriminovaným borcům ještě vše drželo na svém místě, a že šlo o to, udělat si ze sebe hřbitovní hlínu... to já všechno vím, soudruzi, ale je vám snad jasný, že pokud nám budou druhej den po takovým výcviku padat na huby, že plnění plánu pude kam??? No, pude do prdele!!! Takže je třeba myslet trochu politicky a netlačit tak vehementně na pilu, protože pak už není jisté, kdy se ještě mám De Nirovým kozám smát, a kdy je právě vyráběno morální poselství napříč čtyřmi degeneracemi. Ty degenerace myslím doslova, neboť pokud by nebyl mladej, přemoudřelej harant členem blicího trojbobu, pak bych urval hvězdu dolů i za těch jeho pár nablblých replik... tyhle Mekkulky a Denisy postrachy okolí, ty, my u nás žerem! U svaté Sylvestrovy prostaty, je to tak. Ovšem jinak je to zábava veliká a já přemýšlím, zda bych neměl začít s terapií za pomoci koňských chcanek, neboť trenérský geront vypadal ve finále mnohem lépe, než krvavé transky v ringu... nic proti vám, hoši. Tak trochu se bojím, co bude za pár let, takové frajery nemůžou nahradit v současnosti protěžované homoklony... ach ta prokletá nostalgie, už zase brečím jak macarát. (22.04.2014)

Sylvester Stallone v šestašedesáti a Robert De Niro v devětašedesáti? Proti sobě? V jednom ringu? Což o to, Sly si fyzičku a role akčních hrdinů udržuje stále, ale Bobbymu od Zuřícího býka poněkud narostlo něco jiného než svalová hmota. Očekával jsem tedy komedii, kde se sešlo pár přátel a všichni zavzpomínali na stará léta. Nostalgie se opravdu dostavila, ale tím nejlepším možným způsobem. Zpátky do ringu se naštěstí nebere vůbec vážně a všichni působí, že jsou strašně nad věcí a ve velké pohodě. Já měl po filmu úplně stejný pocit. Až jednou budu (pokud se toho vůbec některá z dnešních mladších generací dožije) v důchodu, budu si Zpátky do ringu pouštět alespoň jednou měsíčně, protože Kid i Razor dělají z důchodu fantastickou oddechovku (a i přesto je Alan Arkin hravě strčí do kapsy pokaždé, když se objeví na scéně). (20.01.2015)