Muž bez minulosti

Nebudu se tu omlouvat všem fanouškům Kaurismakiho za to, že kazím průměr jeho prý velmi dobrého filmu. Když se mi něco nelíbí, tak se mi to prostě nelíbí a basta fidly. Ja bych spíše souhlasil s těmi, kteří zde kritizují herecké výkony a dialogy, to je jedním slovem děs, ať už to byl záměr či ne. Dokoukáno spíše z povinnosti, abych byl tak nějak v obraze. Nevím, zda jsou takové i ostatní Akiho filmy, žádný jiný jsem neviděl. Pokud ale jsou podobné, pak je docela paradoxem skutečnost, že mě velice bavila poslední povídka v Jarmuschově Noci na zemi, která prý má být přesně v Kaurismakiho stylu. (11.10.2005)

Scénář: Aki Kaurismäki .. Postarší muž, psychicky na dně, s kufrem v ruce, přijíždí vlakem do cizího města. Krátce na to je přepaden partou mladíků, těžce zmlácen a o vše okraden.. Po probuzení a útěku z nemocnice se ocitá v kolonii bezdomovců a protože si absolutně nic z předešlého života nepamatuje, zapojuje se do toho právě objeveného... Velice podivný film a to hlavně co se scénáře (fakt divné dialogy), toporných hereckých výkonů a staromódní režie týká. A příběh, ten je naštěstí (více méně) v pořádku - je lehce dojemný a lehce humorný. "Tak malé je lidské srdce, tak široké a bezedné, skrývá velké sny..." 75%. (05.06.2005)

Ve filmech Aki Kaurismäkiho se často objevují rozličná společenská témata a problémy. Ve snímku MUŽ BEZ MINULOSTI se tímto tématem stává bezdomovectví - téma dost citlivé na to, aby se dalo profesionálně zprznit. Aki Kaurismäki se však svého úkolu zhostil na jedničku, a to i přesto (resp. i právě proto), že Aki Kaurismäki na to šel po svém, značně svojském způsobu. Nezaměnitelný rukopis, u kterého mám pocit, že jakákoliv kritika na formu je stejně bezpředmětná jako kritika kubismu či impresionismu. Díky Kaurismäkimu vzniklo neobyčejně citlivé, křehké, vážné a přitom s lehkostí (a s neskutečně jemným humorem) podané dílo, které je navíc jaksi více přístupné široké divácké veřejnosti. Aki Kaurismäki se dotkl i řady jiných témat: byrokratizace a složitost společnosti, ve které je jedinec bez pomoci "odborníků" víceméně ztracen atd. Shrnuto a podtrženo: Imho jeden z nejpřednějších zástupců toho nejlepšího z evropské nezávislé tvorby. Na závěr jedna zajímavost: V tomto Kaurismäkově snímku z roku 2002 se mezi herci objevuje také jméno Matti Pellonpää, a to i přesto, že Matti Pellonpää byl v té době již 7 let po smrti. Aki Kaurismäki tak činní z úcty ke svému příteli. V tomto snímku je možné vidět fotografii Matti Pellonpää na stěně jednoho baru. Matti tak "hraje" a "žije" v díle Aki Kaurismäkiho dál. (03.09.2003)

Tak tímhle filmem a to jsem ho slyšela dabovaný si mě Aki získal úplně. Ten, kdo nezná jeho režijní rukopis, tak bude pro něj možná Muž z minulosti hůř stravitelný. Já byla naopak nadšená jeho smyslem pro absurdní humor, který byl zřejmý ze skvělých dialogů a z různých maličkostí např. sázení brambor, praní košile, večeře pro dva a mohla bych pokračovat. To všechno dělá z Akiho filmů skutečně originální, ale i nezapomenutelnou podívanou, alespoň pro mě určitě. (05.12.2012)

Proč? Herci jako kdyby právě odešli od neúspěšných přijímaček na konzervatoř. Dialogy jako podivná spleť absurdity s poetickým existencionalismem. Humor, jenž ne a ne nastoupit v tu pravou chvíli. No, ale proč - proto. Toho solidárně všelidského dojmu normální neobyčejnosti, síly postav, osudů i příběhů šlo možná dosáhnout právě jenom takto. Film jsem viděl potřetí, pokaždé v jiném znění a opět musím jednu hvězdičku přihodit. Kdo ví? Na počtvrté mě to možná zasáhne ještě silněji. (04.06.2005)