Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Markku Peltola, Kati Outinen, Juhani Niemelä, Kaija Pakarinen, Sakari Kuosmanen, Annikki Tähti, Anneli Sauli, Elina Salo, Outi Mäenpää, Esko Nikkari (více)Obsahy(1)
Z vlaku přijíždějícího do města vystoupí muž s cestovní brašnou, ale ještě než stačí dorazit na místo určení, je přepaden, zmlácen do bezvědomí a okraden. Muž se nějakou dobu potácí na hranici života a smrti, ale díky péči dvou bezdomovců se po čase uzdraví, aniž ovšem nabude ztracenou paměť. Neví, jak se jmenuje, odkud přišel, čím je, nicméně projevuje činorodost, jíž imponuje nejen svým novým přátelům bezdomovcům, ale i nepříliš půvabné a nemladé důstojnici Armády spásy Irmě. Poté, co ho odmítne pracovní úřad, protože nemá jméno ani doklady, začne muž vypomáhat v kancelářích místní Armády spásy a sbližuje se nejen s Irmou, ale také s kapelou, která si pod jeho vedením osvojí zbrusu nový repertoár a stane se populární. Po konfliktu s policií, jež zveřejní fotografii člověka, který neví, kdo je, se přihlásí mužova minulost. Jak s ní naloží, když už si vybudoval novou identitu a je mu v ní dobře?
Film byl v rove 2002 oceněn v Cannes Velkou cenou poroty a představitelka Irmy Kati Outinen získala Cenu za ženský herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (142)
Mé první setkání s Kaurismäkim a finskou kinematografií vůbec asi nemohlo dopadnout lépe. Bavily mě kamenné výrazy herců, mnohdy absurdní scény, líbila se mi myšlenka solidarity a nezištné pomoci druhému v nouzi (Jeden příklad za všechny: titulní hrdina přijde do kavárny, poprosí o hrnek vody, která je zadarmo, a louhuje si v ní vlastní sáček čaje. Nejen, že ho z kavárny nevyhodí, ale ještě mu donesou zbytky z obědového menu.). Soundtrack se taky moc povedl. Prima záležitost. ()
Hodně zvláštní film, který se určitě nemůže líbit "všem". O kousek nebo i o hodně mi posunul vnímání některých věcí, na které jsem si dřív udělala jiný názor... jen se to nedá moc popsat slovy, je to POCIT. Geniální režie, jakoby zbytečné záběry kamery... a pak právě ty mnohými zmiňované "špatné herecké výkony" se mi strašně líbily, to je důvod, proč se tomu příběhu dá naprosto věřit. Většina z nás jsme ve vlastním životě "špatnými herci". Zkuste se natáčet půl dne kamerou a pak se na to koukat :-D Každopádně se mi moc líbila myšlenka, že spoustu věcí člověk nemusí řešit, protože se prostě "vyřeší samy", když nic moc neočekáváme... ()
Málem ho zabili! Ztratil paměť! Ne, pokud čekáte, že za chvíli hlavní hrdina zjistí, že je dokonalým zabijákem, spletli jste si film. Akiho Kaurismäkiho prostě vždycky přitahovali málomluvní outsideři z okraje společnosti a tohohle jen v úvodu připravil i o minulost. Kdysi střídal vážné filmy s komediemi, ale pak mu komedie zvážněly a do dramat se vloudil vtip (jako tady ty odkazy k filmům o Leningradských kovbojích). Není to nejlepší Kaurismäkiho film (a sotva je to fantasy), ale i tak je skvělý. ()
Tak tímhle filmem a to jsem ho slyšela dabovaný si mě Aki získal úplně. Ten, kdo nezná jeho režijní rukopis, tak bude pro něj možná Muž z minulosti hůř stravitelný. Já byla naopak nadšená jeho smyslem pro absurdní humor, který byl zřejmý ze skvělých dialogů a z různých maličkostí např. sázení brambor, praní košile, večeře pro dva a mohla bych pokračovat. To všechno dělá z Akiho filmů skutečně originální, ale i nezapomenutelnou podívanou, alespoň pro mě určitě. ()
Ztráta paměti, ztráta vlastního já, výměnou za něco mnohem lepšího-duševní klid. Minulost je pryč a nezbývá než tu prázdnotu zaplnit. Novými dojmy, kamarády a možná láskou. Co na tom, že nový začátek je na úplném dně společenského žebříčku. Ochota pomoci je nastavena jinak a za jinou platbu. Snadno se sežene bydlení, minulý nájemník umrznul, elektrika je gratis, stačí kámoš se šroubovákem, matraci věnuje další, má prostě jednu navíc. K tomu, být „někdo“ mezi bezdomovci, je pořád být někdo! Herecké výkony nejsou sice na Oscara, ale film stojí za to! ()
Galerie (42)
Zajímavosti (3)
- Film získal v roce 2002 Velkou cenu poroty v Cannes. (Terva)
- Stejnojmennou divadelní adaptaci scénáře uvádělo od roku 2010 Dejvické divadlo v režii Miroslava Krobota. (skudiblik)
- Na fotoportrétu, kterého je možné všimnout si na stěně během scény v baru, je Matti Pellonpää, který hrál v několika Kaurismakyho filmech, než v roce 1995 náhle zemřel. (oje)
Reklama