Rodinná oslava

Film som pozeral pred nastavajúcou rodinnou oslavou, dopadla výrazne lepšie:) Thomas Vinterberg je talent, to bolo jasné v roku 1996, platí to doteraz, nielen ako režisér, ale aj ako scenárista. Silná, psychologicky zaujímavá sonda, do jednej formálne "normálne" pôsobiacej rodiny. Len by ma zaujímalo, kam by tento námet doviedol "extrémista" Trier... (21.10.2013)

Tak to bola psycho paráda. Dejová linka niečo vyše polhodinky nejak zvlášť neoslovila, ide o nezáživné sťahovanie postáv do hotela, predstavenie ich základných povahových obrysov a prípravu oslavy. Aj keď je atmosféra už od začiatku nasiaknutá istou predtuchou blížiacej sa búrky, nešlo o nič svetoborné. Už som pomaly začal v duchu nadávať, že čo to je za nudnú vtákovinu, myslel som si, že pozerám nejaké video zo stužkovej. Logicky sa dostavila rozladenosť, pretože zlá severská dráma, to je pre mňa zatiaľ niečo výnimočné a naozaj raritné, ale potom páni, potom prišla zmena a dočkal som sa svojej odmeny. Od príhovoru najstaršieho syna sa snímok preklopí do ťažkej, surovej drámy s postupnou kryštalizáciou psychologickej stránky charakterov hlavných postáv. Hotová dramaticko-psychologická balada. Päť hviezd nedávam iba kvôli prvej tretine, ktorá mi nesadla tak ako zvyšok filmu. To je však len môj subjektívny pocit, celkový dojem je aj tak vynikajúci. 89/100 (18.06.2014)

Jeden z nejstylovějších filmů a to nejen devadesátých let. Má v sobě jiskru, že až oči přechází. Takovou dávkou neposedného vyprávění a nevšedních vychytávek bych se nechával unášet i pokud by se na plátně všechna ta nádhera vyskytovala lehkovážně jen pro efekt sám. Festen však vítězí skutečností, že ta dogmatická vizuální anarchie se prokládá jedním z nejchytřejších scénářů, co se za dané situace dá vymyslet. Možná je na místě spíš slovo vychytralost, ale ta umí zapůsobit stejně tak silně. Základní ideu filmu vidím v relativizaci, tady se nehraje o dobro či zlo, nehledá se tu láska a nebojuje proti předpojatosti. Od toho všeho dává tvůrce ruce pryč a přesto tohle všechno ve filmu zároveň najdete. Je to přítomno, ale maximálně objektivizováno, větší odstup se nevidí často. Nakolik mají pomoci ty kusé informace o jednotlivých aktérech této nevšední oslavy je problematické. I když nám režisér Vintenberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene zrelativizovat to co právě řekl. Právě proto nám nemůže sloužit Christian za naprostou autoritu a někdo jiný zase za zloducha. Jsme svědky jednoho dne, jediného okamžiku a není v plánu nás do všeho zasvětit, cílem je odkrýt pouhou jednu stránku problému. Se zbytkem nechť si divák libovolně poradí. Za sebe můžu říct, že proti této hře s divákem nic nemám, protože Festen je strhující podívaná sama o sobě. Velice vtipná (opakování parodoxních situací a jejich karikování) a v první řadě po všech stránkách nezatížená. Ničím a nikým. (16.09.2010)

Jedna větší rodina se schází na oslavu 60. narozenin dědečka, otce a hoteliéra. A už z prvních pár scén pochopíte, že tady se ani nemusíme ptát "Co by se mohlo zvrtnout?" ale spíše "Co se zvrtne dřív?" Festen je zpočátku jen zajímavě natočený film, ale v momentě, kdy vypluje na povrch první (zlomové) tajemství, tak si říkáte, jestli to je myšleno vážně. A jakmile se to na sebe začne nabalovat, pochopíte, že ano. Jedna vyhrocená scéna střídá druhou a vy si říkáte, co se asi stane příště a hlavně kdy a kde se to zastaví. Jinak pro všechny, kteří jako já, nikdy neslyšeli o ničem jako je Dogme 95, zde je odkaz pro shrnutí zásadních informací o tomto hnutí. Zbývá mi říct jediné - takhle nějak jsem si představoval jiný dánský snímek Adams æbler. Naštěstí od něj, mě tento film nezklamal. 100 % je na místě. (14.10.2012)

Ja neviem... Milujem dánske drámy a ani nie som odporkyňou Dogmy 95, práve naopak. Páčil sa mi konflikt, aj psychológia postáv. Jedno, čo však fakt nechápem, boli reakcie ostatných hostí na oslave. Napriek všetkému čo sa tam udialo, prezradilo, zvrátilo, boli síce na okamih zarazení, ale o chvíľu oslava opäť pokračovala v plnom prúde, akoby len narodeninová torta nebola celkom podľa predstáv. Usudzujem, že Vinterbergovi išlo aj o poukázanie absolútneho pokrytectva a čo najdôkladnejšie a najrýchlejšie zametenie všetkej špiny pod koberec, na veky vekov. Ale aj tak mi ich reakcie prišli absurdné a nereálne, čo mi dosť výrazne kazilo celý dojem. Keď sa už bavíme o Dogme 95, tak očakávam absolútnu autentickosť. Ale možno mi len niečo uniklo... (07.06.2014)