Rodinná oslava

Hoteliér Helge má vše, o čem mohou obyčejní smrtelníci jen snít: rodinu, majetek, prestiž a coby člen Svobodných zednářů i neveřejný vliv. Pravda, dcera Linda si před pár měsíci vzala život, naštěstí zbývají tři úspěšní potomci, na které může být otec pyšný. Oslava 60. narozenin se má nést v duchu triumfu - nebo ne? Záhy to začne skřípat. Nejstarší syn Christien setkání vidí jako jedinečnou příležitost vypořádat se se svými démony a připomenout některé nepříjemné skutečnosti z rodinné historie. Fasáda počestné měšťanské rodiny začíná dostávat nebezpečné trhliny a i když se přítomní snaží zachovat tvář a dál hrát hru na občanskou bezúhonnost, napětí rychle houstne. Jako společenské drama funguje Rodinná oslava skvěle, i když na ten festival pokrytectví a bezohledného sobectví se místy kouká ztěžka. Forma mi ale nesedí. Nikdy jsem neměl rád rigorózní dogmata a to z dílny VInterberga a Larse von Triera nevyjímaje. Redukce filmových prostředků ve jménu čistoty a hlásání askeze je v mých očích krajně pochybná a je jen dobře, že oba pánové záhy svůj "slib cudnosti" porušili. Ruční kamera ve snímku je totiž nešťastná a vyloženě mě rušila při sledování, což není zdaleka jediný nešvar, který Vinterbergovi u Dogmatu 95 vyčítám. Celkový dojem: 80 %. (01.02.2021)

Rodinná oslava byla dlouhou dobu mím nejoblíbenějším filmem... má všechno, co má správný film mít a ještě mnohem víc. Především v celém filmu není ani vteřina nějakého špatného hereckého výkonu... jakoby nekvalitní, nažloutlý a místy roztřepaný obraz vás ještě víc vtáhne do děje... žádná postava není černobílá, ani Kristian není uplně "dobrý",dokonce ani jeho otec není uplně "špatný"...a potom geniální poslední scéna, kdy se otec "omluví" a už to vypadá, že se tím zkazí celý film a pak přijde syn a řekne: "Tati, mohl bys, prosím tě, odejít... chtěli bychom se v klidu nasnídat..." ...geniální. (13.04.2005)

Uf, co jsem to vlastně viděla? Vinterberga, který výjimečně zasáhl do černého i u mě. Neskutečně silné rodinné drama o starých stále hnisajících ranách. Potvrzení toho, proč mám "dogmatiky" ráda, tenhle styl zdá se mi hodně šťastným. Mohla bych dumat hodiny, ale stejně nepřijdu na nic, co bych mohla tomuto snímku vytknout. (04.11.2020)

Zcela autentický zážitek! Jakoby nepřítomná ruční kamera, která však tím víc dokládá skutečný pocity zúčastněných postav na jedné oslavě úspěšného šedesátníka, který během jednoho večera ztratí téměř vše. Stejně je to se zvukem, nejsou zde žádné postsynchrony. Mimo úžasné kamery nelze opomenout výtečnou režii Thomase Vinterberga. Vše by padlo vniveč nebýt realistických hereckých výkonů, ať se jedná o Ulricha Thomsena, jehož Christian se zdá být nakonec nejproblematičtější, Thomas Bo Larsena jako despotického Michaela či Papriku Steen jako jejich dceru, která má svých problémů taky dost. Člověku jde až mráz po zádech, když syn řekce otci: "Dobrý projev, bezva. A teď jsi pryč, chceme se nasnídat"! Dogma 95 se dočkalo dárku v podobě tohoto filmu, který dokládá, že všechno jde. (10.05.2009)

Film som pozeral pred nastavajúcou rodinnou oslavou, dopadla výrazne lepšie:) Thomas Vinterberg je talent, to bolo jasné v roku 1996, platí to doteraz, nielen ako režisér, ale aj ako scenárista. Silná, psychologicky zaujímavá sonda, do jednej formálne "normálne" pôsobiacej rodiny. Len by ma zaujímalo, kam by tento námet doviedol "extrémista" Trier... (21.10.2013)