Rodinná oslava

Toto je první film, natočený podle zásad Dogma 95, který jsem kdy vůbec viděl a vůbec první film podle právě těchto zásad natočený a můžu na rovinu říct, že to není vůbec špatné. Realistické, osobité, občas až moc, ale i tak rozhodně velice zvláštní a zvrácené. Já jsem prostě sledoval sled událostí natočený ruční kamerou tak svižným tempem, že jsem se v tom chvíli ztrácel, ale rozhodně jsem celou dobu věděl na čem jsem. Ten filim prostě začíná, a časově plyne pomalu, unyle, bez problémů, až se problémy začnou dít a a film se rozjede v tom správném tempu. Na filmu se mi hlavně líbí to, že nikdo, ani já netuší co se za vteřinu stane, a stát se může opravdu cokoliv. Je to skoro natočeno tak, jako kdyby jste koukali na dokument z rodinné oslavy vlivné osobnosti Dánského království, ale není tomu tak, kdyby tomu tak bylo, noviny by o tom mohli mluvit tak na dva roky dopředu. Rodinná oslava je zvláštní film, který se nenaskytne vidět pokaždé. Veškeré aspekty, které se mi na něm líbí jsou popsány právě v oněch zásadách, které stojí za to si přečíst. Abych pravdu přiznal, nikdy jsem o tom neslyšel a nakonec jsem byl velice překvapen. Nikdy film nebyl blíž divákovi než právě teď. (06.10.2008)

Zcela autentický zážitek! Jakoby nepřítomná ruční kamera, která však tím víc dokládá skutečný pocity zúčastněných postav na jedné oslavě úspěšného šedesátníka, který během jednoho večera ztratí téměř vše. Stejně je to se zvukem, nejsou zde žádné postsynchrony. Mimo úžasné kamery nelze opomenout výtečnou režii Thomase Vinterberga. Vše by padlo vniveč nebýt realistických hereckých výkonů, ať se jedná o Ulricha Thomsena, jehož Christian se zdá být nakonec nejproblematičtější, Thomas Bo Larsena jako despotického Michaela či Papriku Steen jako jejich dceru, která má svých problémů taky dost. Člověku jde až mráz po zádech, když syn řekce otci: "Dobrý projev, bezva. A teď jsi pryč, chceme se nasnídat"! Dogma 95 se dočkalo dárku v podobě tohoto filmu, který dokládá, že všechno jde. (10.05.2009)

pre mňa osobne bezchybný a veľmi silný vrchol dogmy, kde som žral tú formu, nerušila, práve naopak - pasovala. skvelý viacvrstvový film, dokonalé herecké obsadenie, jednoduchý, no brilantný scenár, kde na ploche jedného večera, jedného miesta a jednej rodinnej oslavy režisér demaskuje pokrytectvo spoločnosti - cítim tu veľmi silný nádych kritiky voči švédskej spoločnosti a stále prítomné vyrovnávanie sa s ich nacistickou minulosťou. (10.10.2013)

Ja neviem... Milujem dánske drámy a ani nie som odporkyňou Dogmy 95, práve naopak. Páčil sa mi konflikt, aj psychológia postáv. Jedno, čo však fakt nechápem, boli reakcie ostatných hostí na oslave. Napriek všetkému čo sa tam udialo, prezradilo, zvrátilo, boli síce na okamih zarazení, ale o chvíľu oslava opäť pokračovala v plnom prúde, akoby len narodeninová torta nebola celkom podľa predstáv. Usudzujem, že Vinterbergovi išlo aj o poukázanie absolútneho pokrytectva a čo najdôkladnejšie a najrýchlejšie zametenie všetkej špiny pod koberec, na veky vekov. Ale aj tak mi ich reakcie prišli absurdné a nereálne, čo mi dosť výrazne kazilo celý dojem. Keď sa už bavíme o Dogme 95, tak očakávam absolútnu autentickosť. Ale možno mi len niečo uniklo... (07.06.2014)

Námět o rodinné oslavě, kde se najednou začne všechno kazit zněl slibně. Ale Festen se mi vůbec nelíbil. Vlastně jsem nepochopil smysl celého Dogma 95. Copak je větší umění když kamera je roztřepaná, obraz přešumělý a plný fleků, světlo a zvuk příšerný a v titulkách není uvedno jméno režiséra? Čekám, že mě ukamenujete, ale tohle jde naprosto mimo mě a opravdu se těším až Festen vypadne z imdb a csfd top. 30% (06.11.2010)