Reklama

Reklama

Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)

(více)

Recenze (355)

viperblade 

všechny recenze uživatele

Jedna větší rodina se schází na oslavu 60. narozenin dědečka, otce a hoteliéra. A už z prvních pár scén pochopíte, že tady se ani nemusíme ptát "Co by se mohlo zvrtnout?" ale spíše "Co se zvrtne dřív?" Festen je zpočátku jen zajímavě natočený film, ale v momentě, kdy vypluje na povrch první (zlomové) tajemství, tak si říkáte, jestli to je myšleno vážně. A jakmile se to na sebe začne nabalovat, pochopíte, že ano. Jedna vyhrocená scéna střídá druhou a vy si říkáte, co se asi stane příště a hlavně kdy a kde se to zastaví. Jinak pro všechny, kteří jako já, nikdy neslyšeli o ničem jako je Dogme 95, zde je odkaz pro shrnutí zásadních informací o tomto hnutí. Zbývá mi říct jediné - takhle nějak jsem si představoval jiný dánský snímek Adams æbler. Naštěstí od něj, mě tento film nezklamal. 100 % je na místě. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

...ano, kéž by se všechna tajemství Svobodných zednářů odkrývala tak snadno, jako v této nádherně úchylné sociologické sondě...ať žije faleš a pokrytectví, ať žije náš svět, žerme dál a s úsměvem předstírejme, že nás se to netýká, dokud nedostaneme pořádně přes držku...to bude teprve oslava..."A koráby se potápějí, země puká, skály se chvějí!" ()

Reklama

Vitex 

všechny recenze uživatele

Rodinná oslava byla dlouhou dobu mím nejoblíbenějším filmem... má všechno, co má správný film mít a ještě mnohem víc. Především v celém filmu není ani vteřina nějakého špatného hereckého výkonu... jakoby nekvalitní, nažloutlý a místy roztřepaný obraz vás ještě víc vtáhne do děje... žádná postava není černobílá, ani Kristian není uplně "dobrý",dokonce ani jeho otec není uplně "špatný"...a potom geniální poslední scéna, kdy se otec "omluví" a už to vypadá, že se tím zkazí celý film a pak přijde syn a řekne: "Tati, mohl bys, prosím tě, odejít... chtěli bychom se v klidu nasnídat..." ...geniální. ()

Flipnic 

všechny recenze uživatele

To jsou ty rodinný oslavy ... :-)) Aneb jak říkala moje babička: "Všude je něco...". A je to tak a tenhle film to skvěle vystihuje. Člověk by řekl "těžce dramaticky", jenže ono to je fakt ze života a jak mezi sociální spodinou, tak mezi "high class" rodinami, dějí se věci odporné a zvrácené ... Sociální úroveň ani inteligence nezabraňuje skrytým rodinným tajemstvím a tabu, které se většinou na povrch ani nikdy nedostanou ... V tomto filmu se na povrch dostanou a o to větší je to sada ... Je to fakt psychologickej nářez a pro vnímavého diváka hodně těžce stravitelný kousek. Ovšem geniální, geniálně zahraný a podaný ... Trochu mě vadila poletující kamera, ale ta přece jen celý dojem ještě "přiostřovala" ... Vynikající!!! ()

Jinny 

všechny recenze uživatele

70 %. Rodinná oslava trochu připomíná takové ty filmy ze všedního života české nové vlny, ovšem bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Pro plnohodný film by se ovšem právě hodilo aspoň pár drsných černých vtipů, nebo dohrát tenhle přípěh až do konce ve stylu antické tragédie, ke které má Rodinná oslava beztak blízko. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (15)

  • V roce 1995 oslovil režisér Lars von Trier Thomase Vinterberga, kterého považoval za neslibnějšího mladého dánského filmaře (Vinterberg tehdy ještě nenatočil svůj první celovečerní film Největší hrdinové – 1996, ale měl za sebou dva dobře hodnocené krátkometrážní snímky Sidste omgang – 1993 a Kluk, který chodil pozpátku – 1994). Von Trier ho přizval nejen jako člena Dogme 95 – hnutí, které se snažilo vytvořit novou úroveň důrazu na vyprávění příběhu a herecké výkony, jako přímý protiklad k velkorozpočtovým filmům, které byly vnímány jako přílišné spoléhání na speciální efekty a další digitální nástroje – ale také jako spoluautora jeho manifestu. Podle Vinterberga trvalo půl hodiny, než s von Trierem vymysleli deset hlavních pravidel. (Fediak22)
  • Navzdory úspěchu filmu žádný z devíti následujících Vinterbergových filmů nebyl natočen pod hlavičkou Dogme, přesně podle jeho záměru. „Celým záměrem bylo vytvořit něco nového. Opakování by bylo nudné,“ řekl. (Fediak22)

Reklama

Reklama