Kanodžo wa uso o aišisugiteru

Silne prehodnotený film. Keby také niečo vyjde z americkej produkcie, tak by to bolo považované za priemerné a predvídateľné klišé. Nehovorím, že to bolo zlé, ale 82% určite nie! Pre mňa obyčajný priemer s úplne bežnou romantickou zápletkou obsahujúcou tradičnú lož, ktorá následne hýbe celým príbehom. No ale veľkým plus bolo aj hudobné prostredie, aj keď to celé pôsobilo až príliš naivne a hlavne nereálne. Majiteľ hudobného vydavateľstva sa len tak prechádza po meste a zrazu z mostu počuje ako trojica tínedžerov mláti do nástrojov a dievčina vrieska - a tu hľa, už sú hviezdy... (13.08.2014)

Film plyne pomalu a poklidně a vypráví o talentovaném hudebníkovi, zklamaném z hudebního průmyslu, a jeho vztahu ke středoškolské dívce, která se do něj na první pohled zamilovala a stejně jako on se našla v hudbě. Když se však z ní a jejích dvou spolužáků mají stát nové hvězdy, jejího partnera čeká těžké rozhodnutí. Příběh je jednodušší a nevybočující, nicméně je emotivní a odehrává se v atraktivním hudebním prostředí. Herecké obsazení je příjemné, ovšem Óhara Sakurako mi nebyla moc sympatická. Od filmu jsem očekávala něco více a určitě se nezařadí mezi mé oblíbené, ale večer mi zpestřil. (18.08.2014)

Asijská tvorba mi začíná více a více chutit. Doopravdy tomu tak je. Je to odlišná mentalita než evropská a západní produkce. Upřímný, citlivý a opravdový příběh dvou lidí kteří berou hudbu zcela jinak než jako prostředek pro materialismus. V tom se odráží právě i ta myšlenka filmy, a režisér nám klade otázky, co je hudba vlastně zač? Odpověď zde dozajista naleznete, a je jenom na vás divácích, jaký postoj k tomu zaujmete. Óhara i Sató k sobě sedí, chemie mezi nimi naprosto funguje, začal jsem jim oběma okamžitě fandit, a až do poslední chvíle čekal na vyústění příběhu, které se dovíme až po závěrečných titulkách, no vlastně ani po nich není zcela jasné, co se bude odehrávat dále v životech těch dvou, protože takové příběhy píše sám život. Krásná hudba jen podtrhuje emoce, které z filmu každou sekundu vyzařují. Tak se to dělá. Jedná se sice o civilní snímek, ve kterém nenalezneme nějaký velký moment překvapení či něco dosud neviděného, ale je natočen s velkou péčí, a takových věcí si já velmi moc cením. Děkuji režiséru Norihiru Koizumimu za silný zážitek, a s jeho tvorbou jsem dozajista neskončil. ***8,0/10*** (30.09.2022)

Aki odešel z Crude Play chvilku před jejich debutem, vlastně ve chvíli, kdy při poslechu jejich CD přišel na to, že nehrají oni. Je znechucený, zničený a píše pro kapelu svých kamarádů ty nejlepší písně a tak Crude Play vládnou hitparádám. Právě jim vyjde nové album, když Aki na nábřeží potká Riko, která se do něj zamiluje na první pohled a tak jí Aki lže o tom, kdo je... Pěkné romantické drama z hudebního prostředí se spoustou krásných písniček a sympatickým obsazením. Takeru Sato si mě celkem nečekaně získal, i Sakurako Ohara, kterou už ale znám. Poprvé na mě docela příjemně působil Sohei Miura, přestože se mezi jeho fanynky každopádně ještě počítat nemůžu. Příjemné pokoukání a jedna z mála věcí z poslední doby, na kterou jsem se podívala i podruhé a stejně neztrácí lesk. Existuje ještě jeden a půl hodinové side story, které obsahuje deset krátkých příběhů, které vyprávějí z většiny vedlejší postavy tohoto dorama. Jestli se vám film líbil, tak doporučuju i tohle - žádná extra pecka to není, spíš jen takový příjemný doplněk. (11.01.2016)

Bože, to zase byla parádní jízda. Zase jednou romantika, která naprosto pohltila moje naivní já. Ústřední dvojice byla tak sladká, že med je proti nim hadr. A když vezme Sato Takeru do ruky kytaru (nebo baskytaru, to je fuk), tak jsem ztracená a prostě musím na maximum. Navíc tady nebylo absolutně nic, co bych mohla vytknout. Jakákoliv objektivita jde stranou a tenhle příběh si užiju ještě mockrát. Prostě můj šálek kabusé. (31.07.2014)