Leviatan

Výjimečný film. Tohle je nesporná filmová událost. Andrej Zvjagincev poupravil optiku svých dřívějších snímků a v průsečíku dramatu vztahového, dramatu justičního a dramatu kriminálního se mu v odvážném ohnisku zjevilo současné Rusko, obnažené až na kost. Země, kde se nezměnilo zhola nic, kde člověk je stále jen leník, burlak, který neznamená a nezmůže ničevo, vše stále ovládá věrchuška, Putin bedlivě shlížející z portrétů v kancelářích v geniální a odvážné metafoře jako další z řady portrétovaných všemocných sovětských vládců, jako další nenáviděná olyslá hlava politbyra, jako další ,,první tajemník ÚV KSSS", do jehož státnické fotografie lze jenom někde tajně bezmocně střílet... Jestli lze na základě tohoto snímku analyzovat stav společenských struktur a charakter panujícího režimu, tak Rusko se v kruhu vrátilo znovu do dob před rozpadem Sovětského svazu, ty mechanismy, vztahové sítě, kladení váhy na tykání si s mocnými v Moskvě, obcházení po stranické linii atd. mi silně připomínají to, co jsem tu sám zažil před sametovou revolucí - totalitní mechanismus vládnutí. Putin zatáhl Rusko o čtvrtstoletí zpátky. Andrej Zvjagincev však kloubí společenskou kritiku s řemeslnou dokonalostí a fenomenálním filmovým jazykem. Pomalé plynutí, které má v sobě ovšem obsaženo vjem nevyhnutelnosti, jakýsi temný spodní proud, kterým je unášeno. Občas probleskne lyrický přístup z předešlých filmů, výrazná metaforičnost a symbolismus. Jako příklad lze uvést leitmotiv obsažený v názvu filmu. Biblický Leviatan tu není zmíněn jen ve svém primárním významu, ale chytře se tu pracuje i s celým spektrem významů a aluzí sekundárních - leviatan coby metafora politické mafie, která ovládá správní oblast jako svou gubernii, tedy synonyma příšery (s postavou otylého aparátčíka) s níž nelze bojovat, zároveň ale může být přeneseně i metaforou Ďábla, shlížejícího ze státnických portrétů, Leviatan má ovšem i podobu pravoslavné církve, příšery, nevěstky Ďáblovy, která děsí svou obojakostí, dalším zastřešujícím významem může být odkaz k filosofickému dílu Thomase Hobbese Leviathan - stát coby ,,Bůh" sám určuje, co je právo, morálka, náboženství a co se smí a nesmí a člověku nezbývá než se tomuto totálnímu státu bezpodmínečně podřídit. Tvůrci ovšem zmiňují také původní význam velryby, která se opakovaně vyskytuje uvnitř mizanscény (například v krásné scéně s vyvřelou velrybí kostrou, stejně jako se velryba zjevuje v moři Lilje), alegorii chaosu společnosti i konkrétního lidského života, který je bourán politickým i fyzickým tlakem. Excelentní je scéna bourání domu - kamera nejprve snímá opuštěný obytný pokoj, z něhož zmizeli lidé, když tu se náhle a nečekaně zjeví ve zdi lžíce demoličního bagru, strašné chapadlo Leviatana. Z fungující rodiny, z lidského života nezbylo nic. Vynikající práce s herci, kteří předvádějí naprosto strhující herecké výkony, krásná kamera. Možná největší filmová událost tohoto roku... (13.02.2015)

Dlouhými, až nekonečnými záběry, režisér vypráví příběh z dalekého Ruska, kde na lidech nezáleží a u koryta se udrží jen ty nejtučnější prasata. I proto Kolja prožívá dost brutální facku kterou mu nadělilo místní vyžraný prase - starosta Vadim. Hned od začátku je znát, že tenhle film se nebude chtít nikomu zalíbit a svým způsobem natáčení i vědomě získat. K tomuto filmu si každý musí najít cestu svou a má na to dlouhých 140 minut, což se v porovnání s tímto filmem jeví jako minimum. Horší a daleko drsnější pro mě byl hlavně závěr, ve kterém se promítla současná nálada nás, obyčejných lidí, kteří bojují a bojují, ale někdy je to bohužel i tak málo. (14.02.2015)

Zvjagincevův stylisticky nejumírněnější film. Po Jeleně se zkrátka tvorba ruského velikána posunula jiným směrem - už nejde o okázalou poctu Tarkovskému jako ve Vyhoštění nebo vyprávění obrazem jako v Návratu, ale spíše klasicky snímaný konverzační (velko)film s prvky černého humoru, který vedle sebe staví intimní rozmluvy postav utopené ve vodce a epické výjevy drsné nehostinné krajiny zachycující nevyhnutelný proud času. To, co se odehrává mezi nimi, je metafora ruské společnosti, vykreslující bezbranného jedince v boji proti všemocnému mocenskému aparátu, tentokrát však (pro mě) nerozvedena do uspokojující všeobjímající, existenciální roviny. (09.07.2014)

,,ROZPRÁVKA?" ,,NIE. TO JE Z BIBLIE." __ Po atmosférickom Cosmatosovom béčkovom horore ide o druhý film rovnakého názvu, ktorý som videl a do tretice mi ešte zostáva experimentálny dokument, na ktorý som sa zatiaľ neodhodlal. Tým končia akékoľvek porovnania. Film má veľmi málo spoločné s tématikou mora a slávna morská obluda je tu čisto dejovou metaforou, do konkrétnosti prevedená iba v symbolickej kostre veľryby vyobrazenej na filmovom plagáte. Azda zostáva na škodu, že sa v celej svojej pôsobivosti objaví iba v dvoch záberoch. Formálne i obsahové kvality snímky dokladá množstvo ocenení. ,,Leviathan" bol opäť filmom, ktorý ma napriek svojej dĺžke vedel bez problémov zaujať ako svojim príbehom či hereckými výkonmi, tak aj výbornou kamerou snímajúcu sugestívnu krajinu, pre ktorú zložil Philip Glass absolútne nenápadnú kompozíciu, rozbúrenú iba v úvode a závere natoľko povedomou melódiou, až by som povedal, že si ju vypožičal z niektorého zo svojich starších diel. To iba tak na okraj. (3544. hodnotenie, 295. komentár k filmu) (06.05.2019)

Sugestívny, podmanivý filmový zážitok s veľkým nádychom depresie a sociálnej bezútešnosti. Snímok poukazuje na ľudskú podstatu, ktorá sa už od prvotnej deľby práce moc nezmenila - bohatí a mocibažní jedinci ovládajú všetky ostatné vrstvy spoločnosti a to podľa svojej ľubovôle. Jediné čo je k tomu treba sú neexistujúce mantinely svedomia, za ktoré slušný človek už nezájde. Obyčajne s mocou odchádza aj slušnosť. Jediné čo sa odvtedy zmenilo sú pojmy, ktoré túto sociálnu vrstvu pomenúvajú. Kedysi to boli kniežatá, grófovia, králi.... v súčasnosti sú to politici, primátori, starostovia, veľkopodnikatelia..... Tým samozrejme nechcem tvrdiť, že sú všetci takí, ja len tvrdím, že moc je veľké lákadlo. A určite to nie je problém len Ruska, niečo podobné sa dá nájsť v každej krajine. Nemôžem sa však ubrániť pocitu, že po pocitovej stránke sa z toho dalo vyťažiť ešte viac. 85/100 (17.03.2015)