Leviatan

Obraz současného Ruska - hrůza hrůz. Nemrav, lež, krádež a podvod jsou běžnou normou, všechno se za všech okolností řeší v těžké ožralosti... Rusko podle toho také (zřejmě vyjma velkých měst) vypadá. Bordel, zaostalost, špína - nelze si představit kolik čas a kolik tun peněz by bylo zapotřebí, mělo-li by se vytáhnout na úroveň nejzaostalejších koutů Evropy. (21.06.2015)

Výborný film, který si právem zaslouží nominaci na Oscara v sekci zahraniční film. Kruté severské drama o (ne)vymahatelnosti práva. Takový příběh se bohužel může odehrát v jakékoliv zemi a stát se téměř komukoliv. Přistihla jsem se, jak u filmu nevěřícně kroutím hlavou, co vše se může stát a přesto si člověk uvědomuje, že "tak to bohužel často chodí"... (31.12.2014)

Atmosférické, autentické, presvedčivé... ruské. Na Leviatana by sa robila zlá paródia, lebo tvorcovia narábajú s vecami typickými pre Rusov tak svojsky, že to samo osebe pôsobí parodicky (alkohol, korupcia, byrokracia, zbrane, Lenin). Ak by som Leviatana omylom videl v noci v televízii, asi by som pri ňom vydržal do konca a nenudil sa. No Dosť by som sa čudoval, že ma to baví a na konci by som uznal, že to bolo zaujímavé, kvalitné a dobré a Lilja dole bez tomu len a len prospela (škoda, že tam nečupela ešte aspoň dve hodiny). Hlavne by som ale asi uznal, že ruské filmy ozaj, ozaj, ozaj nie sú mojou šálkou kávy. (05.01.2017)

Zvjagincevův stylisticky nejumírněnější film. Po Jeleně se zkrátka tvorba ruského velikána posunula jiným směrem - už nejde o okázalou poctu Tarkovskému jako ve Vyhoštění nebo vyprávění obrazem jako v Návratu, ale spíše klasicky snímaný konverzační (velko)film s prvky černého humoru, který vedle sebe staví intimní rozmluvy postav utopené ve vodce a epické výjevy drsné nehostinné krajiny zachycující nevyhnutelný proud času. To, co se odehrává mezi nimi, je metafora ruské společnosti, vykreslující bezbranného jedince v boji proti všemocnému mocenskému aparátu, tentokrát však (pro mě) nerozvedena do uspokojující všeobjímající, existenciální roviny. (09.07.2014)

Nový Zvjagincevov film nenaplnil moje očakávania. Dychberúce zábery na chladné more a vyprahnutú krajinu niekedy nestačia. Chýbal mi prienik do hĺbky jednotlivých vzťahov ako v Ceylanovom Zimnom spánku. K tak bezútešnej, ale niečím krásnej krajine a k ešte bezútešnejšej budúcnosti jej obyvateľov sa mi žiadalo menej postáv, no venovať im viac času a to nielen formálne. Tento vysoký potenciál sa povrchným vyobrazením rodinných vzťahov, či vzťahu cirkvi a predstaviteľov mesta, na jeho veľkú škodu nevyužil ani z polovice. Poslednú scénu filmu si skôr predstavujem sediaceho a opusteného Romku pri skelete veľryby. Na tomto magickom mieste mala kamera tráviť viac času. (10.03.2015)