Leviatan

V Návratu se šetřil na Vyhoštění, v Jeleně se šetřil na Leviatan. Zvjagincevova filmografie vypadá dichotomicky: Návrat byl spirituální jen tak mimochodem, Vyhoštění už bylo okázalou encyklopedií Tarkovského. A zatímco v jádru Jeleny stojí v kontextu vnějšího světa relativně malý konflikt, Leviatan už je prostornější, rozvrstevnější analýzou (nejen) ruského stavu věcí. Leviatan je filmem nesmírně ambiciózním, jehož skutečnou významovou hodnotu si možná uvědomíme až po několika letech (kdybych parafrázoval Pašu, tak nemáme kinematografickej odstup). Jen škoda, že Zvjagincev leckdy vykrádá i sám sebe. Jestli se jedná o uvědomělé sebecitace, ponechám stranou. Tak či tak, některé kompozice jsou pořád výborné a připomínají to, čím Zvjagincev začal. (12.10.2014)

Na Leviatana jsem slyšel tolik chvály, až mě napadalo, jestli si ho lidi náhodou nepletou se mnou. Když u něj milovník všeho =woody= v kině usnul, říkal jsem si "klid, Pepíku, je to jen jedna vlašťovka." Teda ne snad, že bych u filmu usnul taky, svoji jedinečnou ruskou atmosférou mě ve spolupráci s oříškovou Milkou držel úspěšně při vědomí. Ale přirovnal bych Leviatana k našlapanému týmu ruské sborné, která se sestavou připomínající All-Star team NHL sebevědomě nakráčí na olympiádu, aby pak v tichosti vypadla ve čtvrtfinále. Osud Kolji, možná odrostlého synka Svěrákova, mě nijak hluboce nezasáhnul. Asi proto, že to prostě nemohlo dopadnout jinak. Člověk si ani nemusel hrát na cinefilního chytráka, aby během první z těch několika hodin poznal, že s ruskou sviní je stejné pořízení jako s jakoukoli jinou. Plusové body ale oproti tomu nahnal Andrej Zvjagnicev za to, jak vyspěle na mě Leviatan zapůsobil po filmařské stránce. Kvalitní biják se studeným čumákem. (Challenge Tour 2015, film č.29) (27.04.2015)

Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup." (29.11.2014)

Dlouhými, až nekonečnými záběry, režisér vypráví příběh z dalekého Ruska, kde na lidech nezáleží a u koryta se udrží jen ty nejtučnější prasata. I proto Kolja prožívá dost brutální facku kterou mu nadělilo místní vyžraný prase - starosta Vadim. Hned od začátku je znát, že tenhle film se nebude chtít nikomu zalíbit a svým způsobem natáčení i vědomě získat. K tomuto filmu si každý musí najít cestu svou a má na to dlouhých 140 minut, což se v porovnání s tímto filmem jeví jako minimum. Horší a daleko drsnější pro mě byl hlavně závěr, ve kterém se promítla současná nálada nás, obyčejných lidí, kteří bojují a bojují, ale někdy je to bohužel i tak málo. (14.02.2015)

Doteraz som nevidel nič od Zvjaginceva, takže som bol pred Leviatanom bez predsudkov. Zo začiatku som bol príjemne prekvapený, pretože ruské reálie boli zobrazené presne, i keď v nekonečne dlhých a často aj prázdnych záberoch. Neskôr mi však začala prekážať diskontinuita rozprávania, ktorú som pripisoval opitému strihačovi (pretože tej vodky vo filme bolo tak neuveriteľne veľa, že musela ostať aj pre tvorivý kolektív). Takže z pôvodne zamýšľaných štyroch hviezdičiek ostali obligátne tri a v pamäti mi ostane iba scéna na policajnej staniciu a búranie Kojlovho domu. Ale keď som si pozrel film opakovane, ostalo mi v pamäti viac scén, ocenil som atmosféru a pridal hviezdičku. (16.06.2015)