Divočina

„NEMŮŽU SE DOČKAT, AŽ TO BUDE ZA MNOU. ALE TAKY MÁM ŠÍLENÝ STRACH. AŽ SE VRÁTÍM, BUDU TOTÁLNĚ NA MIZINĚ. A BUDU MUSET ZAČÍT ŽÍT. NEVÍM, JESTLI JSEM PŘIPRAVENÁ…“ /// Útěk do divočiny z jinýho důvodu. Cheryl řeší holčičí (ty vole, její 26!) problémy chlapskou metodou, a tak se vydává na 1800 km dlouhou cestu za poznáním. Je to vejlet plnej pocitů. Cheryl vzpomíná, trochu přemejšlí a člověku nakonec stejně nezbyde nic jinýho, než ji závidět. Její cesta totiž vede k vysvobození a nalezení lepšího já. Tuhle road movie, s trochou mouder a spoustou pravdy – byť z holčičího pohledu, můžete použít jako návod na vypořádání se ze svým zkurveným životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail“, kterou v roce 2012 napsala Cheryl Strayed, číst nebudu. 2.) Zjistím, co musím udělat, abych o sobě něco zjistil. (promiskuita a chlast už nezabíraj) 3.) Thx za titule ,,tejna7“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.02.2015)

Dost dobře natočený film o dlouhém pochodu jedné praštěné ženské. Kdyby nebyl dobře natočený, určitě bych se dost nudila a možná to ani nedokoukala. Musím ovšem dodat, že na celém filmu mě ani tak nezajímal příběh Cheryl, jako spíš ta PCT trasa - přišlo mi fascinující, že je někde tak dlouhá "turistická stezka" se všemi těmi záchytnými stanicemi a schránkami na vzkazy. (03.03.2015)

Ty vole to byla fakt divočina. Až na to, že jsem čekal poněkud jinej druh filmu a ne sugestivní a sebelítostný příběh jedný pičky která zmrvila na co šáhla a proto vydala se na pochod... Tramtadadá ach bože to byla vocasárna. Hlavně pokud vám budou u prdele problémy hlavní hrdinky která vesměs zapadá do profilu tradiční vypatlaný Američanky co si to všechno dělá sama, tak vám bude u prdele celej tenhle film. Takže hvězda za pár pěkných záběrů na krajinku a hvězda za mojí trpělivost, ale podruhý už bych to nedal.30% (18.03.2015)

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film. (21.09.2018)

Možno tento nápad prelínania dvoch dejových línií, pričom jedna je subjektivizovaná retrospektíva, nefunguje dokonale, ale skôr tu ide o to, či máte proste iba radi filmy z prírody a ako vám to celé sadne. No a Divočina aj napriek tomu, že mohla ísť viac cestou drsnej sociálnej drámy, presne na mňa takto pozitívne zafungovala. Kniha bude asi omnoho viac intímna a nejeden čitateľ bude sklamaný, ale aj vnútorné monológy, presne vypočítaný strih medzi oboma líniami a detaily strhanej tváre Reese sú samé o sebe dostatočne výstižné. Áno, život je ťažký rovnako, ako turistika osamote cez hory. Tiež prekonávame zdanlivo neprekonateľné prekážky a nevieme, na koho narazíme a musíme si dávať bacha na každom kroku. (24.09.2017)