Divočina

„NEMŮŽU SE DOČKAT, AŽ TO BUDE ZA MNOU. ALE TAKY MÁM ŠÍLENÝ STRACH. AŽ SE VRÁTÍM, BUDU TOTÁLNĚ NA MIZINĚ. A BUDU MUSET ZAČÍT ŽÍT. NEVÍM, JESTLI JSEM PŘIPRAVENÁ…“ /// Útěk do divočiny z jinýho důvodu. Cheryl řeší holčičí (ty vole, její 26!) problémy chlapskou metodou, a tak se vydává na 1800 km dlouhou cestu za poznáním. Je to vejlet plnej pocitů. Cheryl vzpomíná, trochu přemejšlí a člověku nakonec stejně nezbyde nic jinýho, než ji závidět. Její cesta totiž vede k vysvobození a nalezení lepšího já. Tuhle road movie, s trochou mouder a spoustou pravdy – byť z holčičího pohledu, můžete použít jako návod na vypořádání se ze svým zkurveným životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail“, kterou v roce 2012 napsala Cheryl Strayed, číst nebudu. 2.) Zjistím, co musím udělat, abych o sobě něco zjistil. (promiskuita a chlast už nezabíraj) 3.) Thx za titule ,,tejna7“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.02.2015)

"It took me years to be the woman my mother raised. It took me 4 years, 7 months and 3 days to do it, without her. After I lost myself in the wilderness of my grief, I found my own way out of the woods. – And I didn't even know where I was going until I got there, on the last day of my hike. Thankyou, I thought over and over again, for everything the trail had taught me and everything I couldn't yet know." Takové americké chození a filozofování. Líbil se mi ten trail, ale jinak průměr. (18.10.2017)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Spiritualita snímku bola založená na vode a nerozumnej duševnej malosti hlavnej hrdinky v doprovode s pocitovou prázdnotou. Netvrdím, je obdivuhodné, keď sa duševne slabší a pocitovo nevyrovnaný jedinec dokáže pozviechať a urobiť niečo pre svoju záchranu, to je tiež jediná hodnotná myšlienka tohto filmu. Nepáčil sa mi ale jej základný kameň, Cherylino "riešenie" problémov za vzniknutej smutnej situácie ma miestami minimálne udivovalo. Ľuďom sa predsa stávajú zlé veci každý deň, to však ale neznamená, že teraz všetci začnú fetovať a otŕčať frndy/pipíky každému na počkanie. Na druhú stranu, formálna stránka je dobrá, snímok je zručne natočený a Witherspoon podala výborný výkon. Škoda len, že sa divák nedočká žiadneho výraznejšieho survivalu, dokonca ani ten sľúbený medveď tu nebol, len jeden štrkáč a jedna líška. Keby nie peknej kamery a prírodných krás, filmu by dominovala výrazná nuda. 65/100 (14.07.2015)

Cheryl se vydala na hodně dlouhou cestu, kterou spojila s určitou sebereflexí a já jí fandila až do samého konce. V úvodu obsahu se píše: "Každý z nás má chvíle, kdy se cítí mizerně, má všeho plné zuby a všechno se kolem něj hroutí." Já s těmi slovy souhlasím, jen doufám, že nemusím jít tak dlouhou trasu a že najdu tu odhodlanost jako ona, abych si na konci mohla obrazně i já říct : "NAŠLA JSEM SI VLASTNÍ CESTU Z LESA." Reese Whitherspoon byla velmi dobrá volba a já to malé tintítko s tak obrovskou batožinou z celého srdce obdivovala. (10.02.2015)