Pí

Aronofsky prostě ví, jak lidi zaujmout ale hlavně pořádně znechutit.. jakožte průměrný matematik toužící jen po správném vrácení peněz v obchodě a vysoké částce na výplatní pásce, mě celé bádání o významu Pí nic neříkalo.. to ale neznamená, že nezajímalo.. Sean Gullette se své role zhostil bravůrně a ty jeho stavy mi braly poslední kousky zdravého rozumu..chtěla jsem vědět víc a víc, hlavně pochopit.. a čím víc mi toho bylo předloženo, tím více jsem toužila po happy endu s vysvětlující pointou.. to se ale pořádně nedostavilo.. a já teď můžu jen doufat, že mě na uklidněnou přijde někdo objat, kromě mého medvídka Pú :-) (12.10.2009)

Kapitola sama o sebe aneb animálny Aronofsky a jeho prvotný úkaz zvedavosti, depresie a skrytej nadšenosti zobrazenej tak kontrastne, že viac už sa to ani nedá. Nejde len o neobyčajnú obrazovú ostrosť, ale o celkovú ráznosť jednotlivých režisérskych ťahov. Darren už tu dosvedčuje, že kamera, strih, hudba sú jeho silnou zbraňou a čo viac, vie s týmito nástrojmi profesionálne narábať. Radosť pohladieť a nezáleží až tak na tom, či všetko klape ako v novomanželskom opojení, alebo ide o v celku náročný, tak "trochu" psychologický príbeh matematika, ktorý si ide za svojím presvedčením. "π". (02.07.2009)

Tak tohle nebyl film pro mě. Jakýsi pseudoumělecký snímek, který není ničím jiným, než průhledným a hlavně laciným útokem na divákovo vnímání, které se snaží zahltit tak, aby byla zamaskována absence jakékoliv (hlubší) myšlenky. Vizuálně je to rozhodně zajímavé, nazvučené je to taky skvěle, ale fakt, že mě tikot v hodin v kavárně zaujal na celém filmu asi nejvíc, není pro Aronofskyho zrovna lichotivý. Vypněte si zvuk a koukejte jen na obraz, popřípadě obráceně (z nudy jsem zkusila oboje) a možná si řeknete, že to nebylo zabitých (díkybohu jen) 80 minut. 1/5 za Mansellovu hudbu (26.05.2009)

Pod relativně slušnou fasádou zachycující neurotické stavy geniálního matematika pátrajícího po ultimátním vzorci sjednocujícím náš svět se ve skutečnosti skrývá banální rozprávka, která těžko může uspokojit zkušeného scifistu, natožpak umělecky poučeného diváka. Tento film snad začne fungovat teprve tehdy, pokud odbouráte žánrové předpoklady a necháte na sebe působit sugestivní atmosféru filmu. Ale vzhledem k tomu, že Aronofsky tohoto dosáhl daleko lépe ve svém druhém snímku Requiem for a dream, zůstává Pi pouze neurčitým pokusem trčícím osamoceně někde mezi řádně nedotaženým filozofickým zamyšlením a psychedelickým tripem. (13.08.2007)

Darrena Aronofskyho mám rád a zde je jeho rukopis velice znát. Opět dokázal, že zvládá na výbornou převést na filmové plátno náladu a pocity hlavního hrdiny a opět s psycho hudbou Clinta Mansella podtrhnul zajímavost tohoto filmu, který pro mě nebyl nudným. Sean Gullette hraje přesvědčivě a černobílí obraz s vysokým kontrastem nabírá na atmosféře. Tento depresivní film plný zajímavých rozhovorů hodnotím 4 hvězdičky... (05.04.2008)