Pí

Dost tazky film... Nebudem sa rozpisovat o com,lebo pravdupovediac ani sam neviem.Tvorcom filmu sa podaril velmi autenticky pohlad do mysle maxa Cohena (niekedy az prilis hmotne autenticky;) Velmi sa mi pacil vykon Sean Gullette, ktory svoju ulohu zahral velmi presvedcivo.Ak sa Vam pacil Requiem for a dream, tak urcite ocenite aj toto (je to sice o niecom inom,ale styl je ten isty). (16.02.2004)

Pri Aronofskeho preslávenom 'Requiem For a Dream' som bol unesený precíznosťou a dokonalosťou akou dokáže zachytiť závislosť. Tá nemá ďaleko od istého druhu šialenosti a posadnutosti, ktorú si zobral na mušku vo svojej prvotine. A posadnutosť číslami a všetko, s čím sú čísla vo filme spojené, je určite ťažším orieškom. Lenže ani z rozlúsknutím takéhoto niečoho nemá Darren problém. K tomu mu svojim skromným výkonom nepochybne dopomohol aj Sean Gullette. Maličký problém bol len v samotnom základe príbehu, ktorý mohol viac nadchnúť. Určite na to mal. Vedľajšie, pomocné dejové vetvy, ktoré sa ponúkali, totiž zostali mierne nerozvinuté. A nebojte, nemusíte mať žiadny vzťah k číslam, aby sa vám film zapáčil. Ale po tomto znepokojivom snímku sa málokomu budú hry s číslami pozdávať viac ako predtým. 85%. (09.12.2007)

Znáte ten typ lidí, kterým začnete vysvětlovat nějaká čísla a jim se po několika vteřinách objeví v očích skelný výraz? Mohou se přitom usmívat (začali si v duchu přehrávat oblíbenou písničku), tvářit se soustředěně (přemýšlejí nad tím, co potřebují nakoupit) nebo se mračí (řeší problémy v soukromém ráji). Pokud se jich pak zeptáte, zda vaši matematickou přednášku pochopili, odpovědí vám bude bezmocný úsměv či zcela výstižné: "He???" Jsem prototypem tohoto druhu člověka, mé matematické dovednosti jsou zakonzervovány v pozici sčítání - odčítání, násobení - dělení. Mně to k životu stačí, jakékoliv náročnější početní úkony jsou pro mě zdrojem alergie až fóbie. Když avantgardní umělec naháže na plátno kozí bobky, bude to pro mě srozumitelnější, podstatně méně abstraktní než libovolně logická číselná řada. To vám vysvětluji, aby bylo zřejmé, proč nemohu hodnotit tento film, proč jsem jej po dvaceti minutách s lítostí vzdala. Pí, Fibonacciho posloupnost, zlatý řez... setkala jsem se s těmito pojmy už dřív, ale nechtějte, abych vám je vysvětlovala. Pravděpodobně bych byla schopná vysledovat základní myšlenku tohoto filmu, ovšem zcela jistě bych to nepochopila do detailu a už vůbec ne zásluhou prezentovaných čísel, vzorců, grafů a čmáranic; sledování by pro mě bylo zbytečně frustrující. Tento komentář připojuji jako varování obdobně postiženým lidem, těm matematicky zdatnějším jen tiše závidím. (12.05.2009)

Ja si nemuzu pomoct, ale ackoliv se urcite jedna o tezkej film a ne film pro kazdeho, zas tak nepochopitelnej mi neprisel. Samozrejme, clovek musi proste brat to, co mu Aronofsky predklada a nezamejslet se nad historii zidu, ruznejma matematickejma pojmama atd. a proste tomu verit. A i kdyz matiku fakt nemusim, tenhle film me zaujal. V podstate dalsi film, kterej ukazuje, jak je tenka hranice mezi genialitou a silenstvim. Tentokrat navic s cernobilou, velmi kontrastni kamerou, kde vas bila barva primo bije do oci a znervoznujici hudbou. To vse dohromady, spolu s paradnim Seanem Gullettem vtahne cloveka od zacatku do konce do deje, je to paradne atmosfericky a napinavy a nejde jinak, nez za 5*. (05.04.2007)

Mé třetí setkání s mistrem Aronofskym dopadlo potřetí stejně. Neustále mi otráveně padala hlava, ačkoli jsem se před počátkem projekce cítil čilý, ale příjemného spánku mi opět nebylo dopřáno. Účelně nasazená nervní hudba mně vždy probudila do pomateného citování stále stejných frází ze stále stejně zrnité obrazovky. Hru s čísly jsem vždy považoval za zábavu, ale po zhlédnutí tohoto snímku na chvíli raději nebudu řešit ani sudoku na záchodě, aby se mi v palici taky něco nepřeházelo. (19.04.2010)