Pí

Pod relativně slušnou fasádou zachycující neurotické stavy geniálního matematika pátrajícího po ultimátním vzorci sjednocujícím náš svět se ve skutečnosti skrývá banální rozprávka, která těžko může uspokojit zkušeného scifistu, natožpak umělecky poučeného diváka. Tento film snad začne fungovat teprve tehdy, pokud odbouráte žánrové předpoklady a necháte na sebe působit sugestivní atmosféru filmu. Ale vzhledem k tomu, že Aronofsky tohoto dosáhl daleko lépe ve svém druhém snímku Requiem for a dream, zůstává Pi pouze neurčitým pokusem trčícím osamoceně někde mezi řádně nedotaženým filozofickým zamyšlením a psychedelickým tripem. (13.08.2007)

Darren Aronofsky je jeden z mých neojoblíbenějších režisérů. Líbila se mi Fontána a také depresivní Requiem za sen. Film Pi mi ale i na Darrena přijde opravdu hodně divný a i když má svoje nezpochybnitelné kvality tak jsem měl z něho hodně rozporuplný pocit. Z průměru u mě film zvedá jeho krátka délka. Kdyby měl obvyklé dvě hodiny, tak jdu s hodnocením o hvězdičku dolu, protože to už bych byl u konce i docela otráven. (02.02.2008)

Dosť depresívny snímok, skôr pre náročnejšieho diváka.Aronofského debut je po všetkých stránkach zaujímavý film, ku ktorému napísal aj scenár. Kolotoč, ktorý v hlave nesie posadnutý matematik roztočí aj vaše kolieska, pretože režisér si dal na atmosfére záležať. Zrnitým, čiernobielym obrazom diváka strhne a s podporou kvalitnej dráždivej techno hudby dokážete miestami zdieľať jeho utrpenie. Pri posadnutí nejakým číslom, v tomto prípade 216, naňho môžete natrafiť alebo podvedome hľadať kdekoľvek, to však ešte neznamená nejakú súvislosť...Všetko sa dá vyjadriť pomocou čísel. Matematika je všade...80%. (19.02.2009)

Pi, jakožto první známější film D. Aronofského hned zpočátku vyznačil styl jeho filmařiny, jenž se vyznačuje nevšedími záběry, halucinogeními zvuky, prolínáním představ a skutečnosti a hrátkami s diváckou psychikou a emocemi. Je to efektní i efektivní, scény jsou šokující, ale stále dobře stravitelné (na rozdíl od Tetsuo), úspěšně diváka vtahují dovnitř a podrhují onu temnou záhadnost příběhu. Co se však toho týče, tak Pi nenabírá nějakých vysokých filozofických otáček, je to "pouze" vděčný příběh o asociálním matematikovi, který se matematikům bude líbit, protože konečně ve filmu uvidí něco, co se učili a všechny ostatní to omámí, protože tomu nerozumí a vědecká matematika je pro ně mysteriózní sama o sobě. Tudíž je to, jak se říká, win/win. A závěr také zklamal, žádné chytré rozuzlení se nekonalo a protože Aronofskému došly racionální argumenty, vytasil na mě iracionální a otravné náboženství. Lepší 3* za kvalitní filmařinu po "řemeslné" stránce. 7/10 (09.08.2008)

Konečne chápem prečo sú všetci z Aronofskeho mimo. Prvé čo musím povedať, že myšlienkovo tento film nie je ničím novátorský a deduško Pythagoras zo Samu mi to určite dosvedčí. Aronofsky tu dosť mystifikuje štýlom Da Vinciho kódu, čo mne osobne dosť vadí, ale túto maličkosť prevalcuje originalita formy a (zase to používam v súvislosti s Aronofskym) invenčnosť réžie. Trochu mi vadí zistenie, že "sypacie scény" sú robené presne v štýle neskoršieho Requiem, čo môže budiť dojem že sa pán režisér trochu vykráda. Nahradí to ale výborná kamera, strih a hlavne soundtrack, lebo také elektronické orgie som už dávno nepočul. Skutočne to ale Aronofsky odpálil až v Requiem for a dream. 8/10 (30.10.2005)