Pí

Vynikající prvotina Darrena Aronofskyho. Velice zajímavý příběh o matematikovi Maxu Cohenovi, který se snaží pochopit význam čísla Π a jestli s ním jde předpovědět dění na burze. Celým filmem nás provází pro Aronofskyho typická depresivní až klaustrofobická atmosféra, kterou ještě vyzdvihuje černobílá kamera a skvělý OST. Pokud se vám alespoň trochu líbí tvorba Darrena Aronofskyho, tak tohle by vám určitě nemělo uniknout..... (27.01.2008)

Kapitola sama o sebe aneb animálny Aronofsky a jeho prvotný úkaz zvedavosti, depresie a skrytej nadšenosti zobrazenej tak kontrastne, že viac už sa to ani nedá. Nejde len o neobyčajnú obrazovú ostrosť, ale o celkovú ráznosť jednotlivých režisérskych ťahov. Darren už tu dosvedčuje, že kamera, strih, hudba sú jeho silnou zbraňou a čo viac, vie s týmito nástrojmi profesionálne narábať. Radosť pohladieť a nezáleží až tak na tom, či všetko klape ako v novomanželskom opojení, alebo ide o v celku náročný, tak "trochu" psychologický príbeh matematika, ktorý si ide za svojím presvedčením. "π". (02.07.2009)

Pošahaná divnost, která člověka na začátku vcucne a na konci vyplivne totálně zdeptaného. Tohle byl jeden z těch filmů, u nichž přesně nevím, jak je mám ohodnotit. S čistým svědomím můžu dát jak dvě, tak i čtyři hvězdy. Kombinace černobílého obrazu, psychohudby a různých pazvuků v pozadí dělá opravdu divy, relativně snesitelným se Pi stává díky kratší stopáži. Znovu tento snímek určitě nevyhledám, přecijenom matematika mě zrovna dvakrát nebaví a nechat se dobrovolně deprimovat taky nepatří mezi moje oblíbené činnosti. Hodnocení něco mezi 40 a 80 procenty... (12.09.2008)

Slušná depka v podání Darrena Aronofskyho, zejména díky šílené kameře. Přijít na kloub Pí není sranda a mít schopnosti jak to odhalit, tak se taky zblázním. Není se co divit, že matematiští géniové končí často v blázinci. Zvláštní je, že tento podivný svět čísel dokáže tolik přitáhnout. A ještě zvláštnější je, že tyto matematické záhady mají dost filozofický podtext. Podivný černobílý film mi dost připomínal Lynchovu Mazací hlavu ... (03.09.2010)

Tak tohle nebyl film pro mě. Jakýsi pseudoumělecký snímek, který není ničím jiným, než průhledným a hlavně laciným útokem na divákovo vnímání, které se snaží zahltit tak, aby byla zamaskována absence jakékoliv (hlubší) myšlenky. Vizuálně je to rozhodně zajímavé, nazvučené je to taky skvěle, ale fakt, že mě tikot v hodin v kavárně zaujal na celém filmu asi nejvíc, není pro Aronofskyho zrovna lichotivý. Vypněte si zvuk a koukejte jen na obraz, popřípadě obráceně (z nudy jsem zkusila oboje) a možná si řeknete, že to nebylo zabitých (díkybohu jen) 80 minut. 1/5 za Mansellovu hudbu (26.05.2009)