Yves Saint Laurent

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)

Decentní, což se k životu Yves Saint Laurenta hodí paradoxně nejmíň. Když pominu nešikovný střih (pun totally intended), který by se s přivřením oka dal považovat za uměleckou licenci, ale outsidera jenom mate (jistě, kolik takových lidí bude zajímat životopis YSL), je brán zbytečný důraz na to méně podstatné v jeho životě a naopak to, co bylo zásadní, je zlehčeno, odbyto nebo, třebaže ne cíleně, zamlčeno. I přes relativně dlouhou stopáž je snímek podivně prázdný. Navíc biografie YSL by si zasloužila velkolepější pojetí, a to i za cenu patosu, kýče nebo naopak experimentu. Kdyby to natočil Kubrick ve stylu Eyes Wide Shut... nebo Sorrentino, ach! Tohle měla být filmařská haute couture, ne žádné konfekční prêt-à-porter. Nicméně Pierre Niney skvělý, hlavně v zákulisí přehlídek Saint Laurenta vystihl dokonale. (17.04.2014)

Tak nějak vnitřně (a dílem i zevně) umělecky rozervané ... a maličko exhibicionistické, nicméně životopis by měl být v první řadě o ŽIVOTĚ, nikoli o díle - tudíž účel je splněn a drobné nedostatky tentokrát pomíjím, neboť forma je interesantní, obsah vypovídající, emoce přítomné, tah na branku zcela zřejmý ... a víceméně nezáludný. Slabší 4* (05.03.2018)

Nízké hodnocení získal tento snímek ode mě proto, že příběh je strašně jednoduchý a dalo by se říci o ničem. Je to o chlápkovi, který se snažil prosadit v módním průmyslu. Udělal si vlastní značku, holdoval drogám a homosexuálnímu životu a to je vlastně všechno. Takže nic co by stálo za zmínku. Jinak je film zpracován velmi dobře. Kamera, střih, hudba, to všechno sedí, jen ten příběh je tak silný jako modelka v posilovně. Pustil jsem si to pouze díky songu Jules Kennedvitch - Yves (Saint Laurent remix) (26.09.2015)

Tak tenhle film se vám může líbit jen v případě, že jste holka, co miluje oblečení, gay, nebo jste gay, co miluje oblečení. Já naštěstí do jedné z těchto kategorií patřím, takže jsem si z filmu odnesla, že fakt potřebuji kostým v pánském stylu. Jinak byste tu ale děj hledali úplně zbytečně, to spíš najdete vkusný sako v šatníku Domenica Martucciho. Všechno se tu točí okolo Laurenových depresí, které podle tradiční čínské medicíny léčil promiskuitou a mixem drog. Pan návrhář tu jak jinak než stylově šnupe koks, vůkol se válí polonahé modelky a vedou se intelektuální řeči, celej tenhle maratón trvá přes hodinu a půl. Vlastně je to jen značkovým parfémem navoněná banalita, životopis, kterej ale nejde do hloubky postavy, i když tedy Pierre Niney v hlavní roli má svý kouzlo, takže patřit do kategorie gay, co má rád hadry, tak do něj určo jdu. A nakonec nezapomeňte, že špatně se voháknout je horší než mrtvý koťátko, jo?! (27.01.2015)