Aningaaq

Hrozně málo emocí samotného Aningaaqa, osobně se mi mnohem víc líbil tehdy, když jsem v Gravitaci absolutně netušil co říká a díky tomu jsem z něj měl zcela jiný dojem, než tady, kdy je všechno ... Až moc na efekt a skoro to ani nedokáže prodat tu (nejen pro nás, pejskaře) extrémně citovyděračnou linii. I tak je to ale kus dobře odvedené práce, která krásně rozvíjí Gravitaci, ale nic víc. (21.11.2013)

Celou dobu jsem si říkal, že je mi to nějaké povědomé, že ten hlas znám, že je to jako z "Gravitace", akorát z druhé strany. No, samozřejmě. To je tak, když si člověk nic nepřečte o filmu dopředu. Překvapivě má ale snímek "Aningaaq" sílu i z téhle druhé strany. Docela mě to překvapilo, jak tohle neporozumění skvěle funguje i podruhé. (24.06.2014)

Tak tenhle nápad se mi opravdu líbí – zachycení paralelního příběhu osudů lidí, kteří se objevili v celovečerním filmu „Gravitace“ jako hlasy ve vysílačce. Pod tíhou osudu kosmonautky v bezradné situaci opuštěné uprostřed vesmíru sílu příběhu tento krátkometrážní snímek jen podtrhuje. Jeho účelem je připomenout si emoce z dané scény ve filmu, tak nevím jak může tento klípek fungovat bez návštěvy kina.. Krásně vypointováno. Žádné lidské drama není příliš malé. (22.11.2013)

Tak to mě teda překvapilo. V kině, při projekci Gravitace, jsem si představovala, že se dr. Stone spojila z vesmíru s někým, kdo se zrovna nachází na své zahradě u rodinného domku, kolem pobíhá a štěká pes a ten anglicky nemluvící muž se zrovna snaží ukolébat své plačící dítě. V kině to byla pro mne opravdu silně pocitová scéna. Netušila jsem, že mluví s Eskymákem někde uprostřed sněhu a ledu. Hezky to na nás ... ušil Jonás. (05.03.2014)

Spíš za tu propojenost, než za cokoliv jinýho. Gravity osobně chápu jako strašně těžké filozoficko-psychologické drama plné narážek na žití, jsoucno, jášství a jiných sci-fi legend typu 2001: Vesmírná odysea. A tak není divu, že propojitost s Gravitací u mě zabodovala. Gravitace samotná je plná otazníků. a Aningaaq v ní byl jedním z nich - jaký byl jeho osud? Jaký byl jeho život? Jaký byl jako člověk? A tenhle kraťas vysvětluje všechno, a co hůř, ještě i vysvětluje, jak to s Ryan Stone mohlo v klidu dopadnout. Uvědomnění si vlastního já a epizodičnosti vlastního života a jeho nutného konce, a k tomu připomenutí jeho začátku jako ve scéně, kdy se Sandra v Gravitaci svlíká z toho skafandru a leží tam jako embryo ve vzduchoprázdnu, a pak přijde tady Aningaaq a v sedmi minutách bez toho, že by prodal nějaké emoce, připomene začátek života, jeho konec, a všechno to mezitím. Myšlenkově je tak Aningaaq spíš jen doplněk k filmu, a sám o sobě neobstojí, nemá co nabídnout, ale dohromady s Gravitací funguje výtečně. (10.02.2014)