Babadook

Horor trochu jinak, ale pořád kvalitní dílo. Já byl nadšenej, není to ten typický horor plný lekaček, krve a sraček, jak už to v dnešní době bývá. Atmosféru to má výbornou, místy jsem byl docela fakt posranej až za ušima. Kent to zvládl dobře, za mě určitě nejlepší horor 2014 protože ta atmosféra je fakt úžasná a napětí se místy dá krájet, dokonce jsem chvílema ani nedýchal. (29.06.2015)

/Spoilery/ Mě překvapuje, kolik lidí tady nepochopilo, o čem vlastně Babadook je a proč je ten chlapeček tak neskutečně otravný. Napadlo vás vůbec, že do strašáka, kterého si vymyslel její syn, si Amelie promítne svoje negativní pocity vůči svému dítěti? Nezapomeňte, že se Samuel narodil v ten den, kdy zemřel jeho otec (Sam ani v ten den nemůže slavit svoje narozeniny). Když se to spojí s klukovou hyperaktivitou a outsiderovstvím, pak není divu, že z toho začne neurotické matce hrabat - a ona si začne představovat věci (nejen Babadooka, ale třeba i šváby za lednicí, kteří tam vůbec nebyly). Babadook je zkrátka metafora - všechno negativní v Amélii, co ji "posedne" a ona se stane "zlou" matkou, která konečně dá průchod svému vzteku. V tom je Babadook originální a skvělý. Samozřejmě nemusíte přijmout tuhle moji teorii (navzdory tomu, že ve filmu je spousta vodítek). Tenhle film můžete vnímat i jako psychologický horor s bubákem - a funguje stejně dobře. Tleskám režisérce/scénáristce za vymazlenou vizuální stránku a skvěle napsanou hlavní ženskou hrdinku. Amélie zdaleka není dáma v nesnázích - je to silná a zajímavá ženská. Mimochodem, pokud vám nedošlo, co se vlastně stalo v závěru filmu, tak tady je vysvětlení: http://movies.stackexchange.com/questions/27494/ending-of-babadook (15.12.2014)

Silné v psychologii, o něco slabší co se děsu týče. The Babadook rozhodně není zábavný nebo veselý film - jeho postavy jsou psychicky v prdeli mnohem dřív, než se vůbec nějaký strašidlo objeví, a režisérka jejich stav docela umně přenáší i na diváka. Byl jsem z toho filmu skoro od začátku dost nervní. Ovdovělá, věčně nevyspalá matka a její uvřískaný, hyperaktivní synek, oba se propadají do psychobludů a člověk může jen hádat, komu vlastně šibe víc. Ústřední linka o nadpřirozeném strašidlu z knížky mi ale vlastně přišla docela nezajímavá - podobné náměty už tu byly nespočetněkrát. Bylo mi vcelku šumafuk, zda ja Babadook skutečný nebo ne, navíc k nějakému zásadnějšímu vystrašení diváka ho režisérka stejně ani nepoužívá. Smíšené pocity mám pak z finále, kde se střídají velmi působivé momenty s momenty rozpačitějšími. V posledních dvaceti minutách mi zkrátka přišlo, jako kdyby se několikrát úplně resetovala do té doby pečlivě budovaná a udržovaná atmosféra. Úplný závěr lehce WTF, či snad až mírně úsměvný, což mi k dosavadnímu tónu filmu vůbec nesedlo. Celkově dobré, ba velmi dobré, ale konkurenční letošní bubáčiny Oculus a It Follows mě vystrašily víc. (31.10.2014)

The more you deny me, the stronger I get. "Je to metafora, volové." Kdyby byl tenhle zdánlivý truismus rozšířenější, možná jsme wanovskou dobu temna bývali vůbec nemuseli absolvovat. Takhle holt žijeme v době, kde z dějového Hereditary všichni uchcávají, zatímco tenhle skvost živoří v modři. Že mě to ještě překvapuje. (30.09.2018)

Jennifer Kent sehnala dostatek drobných a dala svému původně krátkometrážnímu a povedenému bubákovi celovečerní podobu. Výsledek je ale docela rozporuplný, na jedné straně stojí slušné herecké výkony jak unavené matky, tak jejího uvřískaného "Kevina a místy velmi slušná atmosféra, na druhé na několika místech levnými triky zmršený bubák Babadook, který klidně mohl zůstat ve stínech a tragikomický závěr , při němž mi na mysli vytanul Střihoruký Edward a bylo po hororu. (17.03.2015)